26. prosince 2017

Můj kámoš Spánek - napsala Hana Kavalová

Nevím, jak pro Vás, ale pro mě je Spánek fakt kámoš. Se vším, co k tomu patří. A taky se tak podle toho chová.
Na většinu kamarádů je spoleh. Víte, kdy přijdou a co od nich můžete čekat. Jak se budou chovat. A jak budou reagovat. Zda-li s Vámi budou souhlasit nebo se hádat. Jestli půjdete pařit, nebo jen tak si povídat. Spánek je tedy parťák jako hrom. A v poslední době se rozhodl, že nebude chodit sám. Bere sebou Sny. A někdy i novou kámošku Únavu. A ta tedy je na zabití.

Nevím, co se to s ním děje. V poslední době je nějaký roztržitý. A občas chová se velmi nestandardně. Tedy, ne že by s ním nebyla legrace. Překvapuje mě čím dál více. Občas radostně a občas mě doslova nas….. tedy naštve.
No řekněte sami. Minule jsem se na něho fakt těšila. Sotva jsem přišla domů, začala jsem mít pocit, že ho snad jeho kamarádka Únava předběhla a přišla ještě rychleji než on. „No nic“, říkala jsem si. „Dneska se na Spánek připravím.“ Naposledy zdržel se jen chvíli a tak jsem ho nedočkavě čekala. Okoupala jsem se, navoněla, oblékla do košilky a zalezla do postele. Otevřela okno a zapálila vonnou tyčinku, ať máme příjemné a vonné prostředí. Ať je nám spolu dobře. Už jsem nevěděla, jak víc ho přilákat a těšila se na něho nedočkavě jako milenka na svého milého. Nepokrytě přiznávám – toužila jsem po něm, co to jen šlo. Jak myslíte, že to dopadlo? Parchant, nepřišel. Tedy přišel, ale až hodně, hodně pozdě a zase se zdržel jen na krátkou dobu. Začínám ho podezřívat, že snad má jinou známost.
Víte, jak to je s kamarádstvím. Sice vás jednou naštve, ale vy mu rádi odpustíte. A on, jako by to věděl. Dělá překvapení a přichází nezván a nečekán. Myslíc, že mi svou návštěvou udělá radost vždy a za každých okolností. A tak minule skočil mi na záda s takovou vervou, že jsem vůbec nebyla schopná dočíst knížku. Vypadla mi na zem a já pod jeho tíhou uvolnila hlavu vsedě v křesle. Smál se tomu jako cvok.
Říkám mu: „Hele kámo, mám Tě fakt ráda. Ale pamatuj, jsou místa, kde za mnou nesmíš. Kde je to pro Tebe tabu.“
„Jak nesmím?, zeptá se mě můj Spánek. „Myslel jsem, že jsi vždycky ráda, jak přijdu.“
„To jo“, říkám, „ale pamatuj. „Nikdy, nikdy ať Tě nevidím v práci a v autě. Jo a při sexu, prosím, taky neotravuj“. ….. to už jsme se smáli společně.
Včera měl vůbec roztomilý den. Neustálé přicházel a odcházel. Vstávala jsem brzy. To byl pro změnu naštvaný on, protože chtěl ještě se mnou chvíli pobýt. Nedá se nic dělat. Práce volala. Zpátky byla jsem v poledne. Poobědvala jsem, vzala si kávu na sedačku do obýváku. Chtěla jsem být sama. A co myslíte? Vůbec se neohlásil, nezazvonil a byl tady. Dokonce slyšela jsem sebe samu, jak si v klidu pochrupávám. Neuvěřitelné, co to za habaďuru na mě zase vymyslel. K večeru domluvili jsme se, že půjdeme brzy na kutě. Tentokrát dodržel slovo. Bylo krátce po dvacáté hodině a už mě něžně držel v náruči a spiklenecky zpíval „Hájej, dádej…“ V jedenáct zmizel. Jako ženatý chlap. Prostě byl pryč. Udělala jsem si čaj, četla si, vařila a byla fit. Tedy, myslela jsem si, že jsem fit. Kámoška Únava měla jiný názor. V 01,30 jsem ji poslechla a vzdala se. Kdy jsem dávala do postele i druhou nohu již nevím.
Byla jsem uprostřed bláznivé hudební skupiny Sny. Fakt crazy styl. Miluji hudbu. Ta jejich je tak kreativní, barevná, hlasitá, veselá, smutná, psycho i moudrá.Většinou ještě dlouho po probuzení ve mně doznívají její tóny. Poslední dobou chodí Spánek právě s nimi. Asi abychom nebyli spolu jen sami dva, protože co by si pomysleli lidé… já, křehká Duše a on silný Spánek, já žena a on muž …. Však víte, lidem ústa nezavřete.
Sny jsou jeho alibi, že nejsme sami – vystavení pokušení. A přitom jsme láska na první dobrou.
Mohla bych Vám na něho napráskat spoustu věcí. Ale přece nepodtrhnu kámoše. Ať je to, jak je to, má teď zvláštní období. Věřím, že se časem zase zklidní a bude dodržovat své návštěvní hodiny. Začne se chovat, tak jak má. Třeba má jen opožděnou pubertu. To víte, chlap…..

Žádné komentáře:

Okomentovat