28. listopadu 2017

„Žijeme v době obalové,“ znělo na Dobešce - napsala Monika Hodáčová

„Něco se nějak tváří, a pak je vše jinak“ zní podtitul knihy Doba obalová, která se za účasti autorů křtila v pátek večer v divadle Dobeška. A autorů je opravdu hodně. Sto padesát povídek vytvořilo padesát účastníků kursů „Psaní podle Lustiga“ Dany Emingerové.
Mám štěstí, že jsem jedním z nich.
Žáky Dany Emingerové kromě touhy psát nespojuje nic. Muži, ženy, někdy skoro děti, věhlasní profesoři, lidé z médií i my obyčejní, co jsme si třeba mnoho let psali do šuplíku. Jsme vhozeni do stejné situace, tedy na podium, ale každý k tomu přistupuje jinak. Někdo je jako ryba ve vodě a rád by sdělil celému světu, co si o tom všem myslí. A pak jsme my ostatní, kteří jsme na pódiu stáli možná někdy ve školce, a někdy ani to. Jsme nervózní, mikrofon se nám třese v ruce a hlas zadrhává.
Večer na Dobešce je tak vskutku různorodý. Dana Emingerová na křest pozvala také řadu hostů a má štěstí, že mnoho zajímavých osobností najde ve své rodině. A tak zazpívala sestra Eva, neteř Majda a na slovíčko se zastavil i synovec Pepíček, tedy několikanásobný mistr světa na kajaku Josef Dostál. A pak je tady klavírní virtuózka, horolezec, kardiolog... opravdu pestrá společnost. Nejkouzelnější je ale určitě hlavní host večera, sestra Arnošta Lustiga, paní Hana Hnátová.
No a my žáci čteme své povídky. Jsou opravdu různorodé, ale spojuje je ta naše doba – v něčem jedinečná, krásná a plná možností, v jiném falešná a podbízející se s příchutí zklamání. Prostě Doba obalová.

Žádné komentáře:

Okomentovat