29. listopadu 2017

Pozdní návrat - napsal Libor Kubišta


Zvony jako obvykle zněly jinak klidným nedělním dopolednem a obyvatelé podhorské vesnice se postupně z kostela rozcházeli do svých domovů.
„Paní Pirklová, co že ten váš dnes nebyl na mši? Vždycky byl mezi prvními u přijímání a dnes vůbec nepřišel… Není nějak marodnej?“ ptala se stařenka své sousedky.
Na paní Pirklové bylo vidět, že se jí do hovoru nechce. Odvrátila hlavu, otřela nos do kapesníčku a odsekla: „Někam musel odjet. Do žní se ale vrátí.“ Rychle pak odbočila a úzkou stezičkou stoupala ke svému statku.
Celý měsíc sedláka Pirkla nikdo neviděl. Když se jeho ženy ptali, nic kloudného se nedozvěděli, jen občas při vyhýbavé odpovědi odvrátila hlavu a tajně si otřela si slzu.
Koncem července se do vesnice sedlák vrátil. Nejprve ho uviděli mládenci, když na Raštici sekali trávu: „Hele, nejede támhle sedlák Pirkl? Měl přece takové hnědáky! A modrý bedňák měl také jenom on!“ 


Vojenský hřbitov Slaghenaufi
K sekání už se nevrátili a čekali, až k nim pozvolně přibližující spřežení dorazí.
Jak k mládencům sedlák dojel, zastavil. Bylo vidět, že přijíždí z daleké cesty. Oděv měl zaprášený, na voze bylo zaschlé bláto. Jeden z mládenců mu podal džbánek s vodou a sedlák se zhluboka napil.
„Tak kdepak jste byl tak dlouho?“ ozval se jeden z mládenců – jakoby vesele, ale bylo cítit, že dnes se vtipkovat nebude.
„V Lusernu,“ odpověděl unaveně sedlák, „pro Honzíka.“ Poodkryl deku a mládenci na vozu spatřili víko hrubě opracované rakve. „Přece ho nenechám někde v Itálii,“ ještě zašeptal a pobídl koně k už poslednímu kousku cesty.


Pevnost Lusern

Fort Lusern (Werk Lusern, nebo Campo di Luserna) 
Pevnost byla vybudována v letech 1908-1912 na výšině přímo nad stejnojmennou obcí Lusern s výborným výhledem na sousední forty Gschwent a Sebastiano. Bohužel se však nacházela na velmi exponovaném místě, na které měli italští dělostřelečtí pozorované výborný výhled ze svých pozic. O 200 metrů výše položený italský fort Campolongo je z předsunutého postavení Viaz viditelný pouhým okem. Jádro fortu bylo obehnáno trojúhelníkovým příkopem o hloubce 8 metrů a šířce dosahující 10 metrů vysekaným do skalního masivu. Na jeho čele byla umístěna kontreskarpová kaponiéra. V přízemí dvoupatrové stavby se nacházely dvě pancéřové kasematy pro kanóny ráže 6 cm M.10 a jeden těžký kulomet, o patro výš byly umístěny dva těžké kulomety v pancéřové desce a jeden ve střílně pod betonem. Navíc zde byly instalovány dva světlomety o průměru 21 centimetrů. Se zbytkem objektu byla propojena pomocí podzemní poterny.

 Hlavní kasárenský trakt byl třípatrový, se vším obvyklým vybavením - sklady, ubikace, strojovna, kuchyně apod. V přízemí byla k dispozici také pancéřová kasemata pro dva těžké kulomety, které postřelovaly prostranství před stavbou a příjezdovou komunikaci do fortu, o patro výš byl ke stejnému účelu umístěn světlomet a střílny pro ruční zbraně. Před šíjová kasárna vysunutá pancéřová baterie disponovala hlavní výzbrojí tvořenou houfnicemi 4x 10cm v pancéřových kopulích M.09. Řízení palby zajišťovala otočná pozorovací kopule, blízkou obranu kopule pro dvojici těžkých kulometů.
Do sestavy fortu byla zařazena také dvě předsunutá postavení, která s ním byla spojena protipěchotní překážkou. Jednalo se o již zmíněné postavení Viaz, které bylo tvořeno betonovým objektem s jednou kopulí pro dvojici těžkých kulometů (patrně až dodatečně byla vyražena do objektu přístupová podzemní chodba ústící u vojenské silnice na druhé straně hřebene) a podstatně větší postavení Oberwiesen s výborným výhledem na obec Luserna a sousední fort Gschwent. Zde byla umístěna pancéřová kasemata pro dva těžké kulomety a světlomet o průměru 35cm, pancéřová kasemata pro dvojici těžkých kulometů, pancéřová kopule pro dva těžké kulomety a otvor pro další světlomet o průměru 35cm. Dodatečně byl umístěn jeden těžký kulomet do kaverny vysekané na straně přístupového zákopu.
Již od počátku války se fort stal cílem těžkého dělostřeleckého ostřelování, které je děleno do tří fází a bylo ukončeno až jarní ofenzivou v roce 1916. Na ně navazovaly dvě fáze oprav. V rámci jedné z nich byla například vybudována nová stropnice objektů, tentokrát o tloušťce 3,5 metru. Na povrch fortu od května 1915 za přibližně rok dopadlo ve zmiňovaných třech vlnách celkem 100-200 projektilů ráže 305mm, 5000-8000 ráže 280mm, a přibližně 16.000 ráže 149mm (udávané informace se značně liší).
Po zmiňovaných opravách a znovuosazení pancéřových prvků, které byly nepřátelskou palbou „vystříleny“ ze svého osazení, přečkal fort válku v relativně dobrém stavu. Osudným se mu stal italský hlad po železe ve 30. letech, který ho zanechal zcela v troskách. Již několik let probíhá přestavba na dokumentační středisko, která se však poněkud zasekla a termín dokončení je v nedohlednu. Obě předsunutá postavení jsou přístupná, ovšem zcela v troskách.

Zdroj: http://opevneni.wz.cz/fraku/map05.html


Pozorovatelna Vezzena
V rakousko-uherském opevnění byla pozorovatelna Vezzena (Posten Vezzena, italsky Forte Vezzena), vybudovaná v letech 1907-1912 zcela neobvyklou stavbou. Ta byla umístěna na vrchol Cima Verle (1908 m.n.m) a měla rozměry přibližně 25 x 9 metrů. Týlová část hřebene byla odtěžena a do ní byl vestavěn třípatrový objekt s nádvořím, které končilo 1400 metrů hlubokou skalní stěnou. Hlavním úkolem bylo řízení palby níže položených fortů Verle a Lusern. Blízkou obranu zajišťovaly těžké kulomety umístěné ve dvou dvoustřílnových kopulích a jedné otočné kopuli pro pozorování a blízkou obranu. Týlová kaponiéra disponovala pěti střílnami a k dispozici bylo také pancéřové pozorovací stanoviště. Umístěny zde byly také 3 světlomety s průměrem 30cm.
Hlavní přístupová komunikace vedla k objektu z předpolí, což znemožňovalo její použití v případě vypuknutí válečného konfliktu. Později proto byla vybudována nová komunikace zapuštěná v týlu do kolmé stěny.
Velmi exponované místo mělo za následek intenzivní ostřelování širokou škálou nepřátelské dělostřelecké výzbroje. Celkově byl zaznamenán dopad 2027 projektilů ráže 210, 280 a 305 mm a 4200 kusů ráže 149 mm, což způsobilo na stropnici objektu fatální následky. Hlavní pancéřové prvky byly doslova vystříleny ze stropnice a sesunuly se ze svahu. Ve stejné době bylo započato s výstavbou kavernových úkrytů hluboko v podloží. K uvolnění došlo až v souvislosti s jarní ofenzívou v roce 1916, kdy se fronta posunula mimo dosah zdejšího opevnění. Následně byla provedena oprava stropnice objektu a znovu osazena otočná kopule pro pozorování a blízkou obranu a jedna dvoustřílnová kopule pro těžké kulomety.
Objekt v meziválečném období neunikl vytěžení pancéřových prvků a stropních nosníků. Dodnes se zachovala v dobrém stavu pouze jeho týlová stěna.


Zdroj: http://opevneni.wz.cz/fraku/map05.html