24. října 2017

Vítr a třešeň - napsal Tomáš Pavlík

,,To je nádhera.“
,,Co myslíš?“
,,Přeci po zimě se pěkně protáhnout a prohřát na sluníčku.“
,,To mi povídej. Sice byla mírná, ale těšil jsem se, až skončí. Úplně stejně jako každý rok.“
,,Naštěstí už je ale definitivně pryč.“
,,Jen nech být. Zapomínáš na zmrzlíky. Ti mohou ještě nadělat přes noc pěknou paseku.“
,,S nimi si starost nedělám. Schovám se v komíně a vystrčím nos až s prvními slunečními paprsky.“
,,Jistě, myslíš jen na sebe! Ale co mám dělat já? Stojím tu a nikam si nemůžu odejít. I kdybych chtěl. Přijde mráz a bude po třešních.“
,,Fuuuj! Ty já stejně nerad.“
,,Ty možná ne, ale děti je milují. A přestaň se mi pořád prohánět v koruně! Rozeženeš mi všechny včely.“
,,Potřebuji si rozčesat vlasy, tak se nezlob. Děti říkáš? Tak to se s tím mrazem musí něco udělat."
,,No jo, ale co?“
,,Mužů ti celou noc foukat do větví vzduch ze sousední teplárny."
,,A to by šlo?“
,,Proč by ne. Jsi přeci kamarád.“
,,Fakt? Tak platí! A děkuju.“
,,Nemáš za co. Brzy se vrátím.“

Žádné komentáře:

Okomentovat