Nad fotografií profesorského sboru - napsal Lumír Vitha

Koukal jsem na fotku učitelského sboru. Moc jsem jich nepoznal. Pan profesor Hoznauer, zahleděný vzhůru, Kiš alias pan ředitel Mikyška hledí před sebe, obklopen zástupkyněmi Martínkovou a Hobzekovou. Je tam chemikářka paní profesorka Peterková, fyzikářka Fojtová. Poznal jsem tělocvikářky Filípkovou a Vosmíkovou. Zeměpisářku Holou, francouzštinářku Voříškovou a to je asi všechno. Víc už dohromady nedám. Chybí tam legendární dějepisář Lukáš Tejnor,  matykář "Pepa" Brada, tělocvikář Brožek a Vránek, pan profesor Rašín...A taky školník se svým harlekýnem! Nechával nás kouřit v kotelně, pacholek. Co jsem se natrápil, než jsem se to odnaučil... Asi si zase skočím, až půjdu okolo, ke Klokoči na jedno. Sibiř už je zrušená...

Pan profesor Hoznauer nebyl jen češtinář, ale i skvělý ruštinář. Jeho hodiny ruské literatury jsem měl hrozně rád. Možná ještě radši, než hodiny literatury české.
A jeho vztah k "sovětským" filmům? Zeptejte se ho na jeho názor na filmy jako Jeřábi táhnou nebo ...a jitra jsou zde tichá. Dodneška mi z nich běhá mráz po zádech, a v tom jsme se shodli.
Pamatuju si, že když bylo panu profesorovi padesát, napsal jsem mu k narozkám divadelní hru Hozný, Kišoděj a Vránkozraký (o češtináři Hoznauerovi, řediteli Mikyškovi a tělocvikáři Vránkovi) na motivy cimrmanovské pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou jsme mu jako třída odehráli formou maňáskového divadla.
Pan profesor seděl před "jevištěm" zrobeným ze dvou lavic a prostěradla, obut do slušivých bačkor s přezkou, a pukal z dlouhé dýmky. Obojí dostal od své 4.D, kterou vedl jako třídní. Předpokládám, že pukal naprázdno, jako zarytý nekuřák. Nicméně jako zarytý abstinent doplatil na to, že z této své zásady nejspíš malinko slevil, protože evidentně něčím zmožen celé představení prospal...

Kiš alias pan ředitel Mikyška učil zeměpis a měl poněkud přezíravý postoj k ženám a dívkám. "Co mi to vykládáš, slepicééé," znívalo z učebny, kde zrovna trápil nebohou studentku plavající v jeho předmětu. A taky to byl zarytý běžkař, takže vyfasovat ho na "lyžáku" jako vedoucího družstva, byl horor. Nebyl bych to já, kdyby se mi to nepovedlo hned dvakrát... Řeknu vám, sjíždět Chopok na běžkách, když jste předtím absolvovali puťovku do Demänovskej doliny a zpátky, navíc na špatně namazaných běžkách... Naštěstí jsem v Peci běžky zlomil hned na začátku kurzu, takže jsem byl přeřazen za trest do horšího družstva k tuším paní profesorce Vosmíkové, už si nevzpomínám, a lyžák na sjezdovkách se tak dal docela dobře přežít :-)
.
Vránek? Kapitola sama pro sebe. Majitel staré "dékávy", která neustále vyžadovala nějakou péči a skýtala tak vynikající zdroj ulejvky, když bylo potřeba. Tu bylo třeba sehnat nové gumy, tu natřít podběhy gumoasfaltem... A což teprve, když si pořídil byt v Braníku!
Ten bylo třeba vysmýčit, vymalovat, nastěhovat... Tam jsme přežili hodně písemek :-)"Jedem, jedééém!", znělo pravidelně na hřišti (tenkrát tam ještě nebyl ten ovál), když jsme zpocení funěli na trati jednoho kilometru. "Pohněte se, bando líná, klid budete mít až v hrobě!"... A byl to právě "Vrána", který tam jako jediný zbyl z "mého"původního sboru v době, kdy do školy přišly moje děti.Ještě motoristický podotek. I pan profesor Hoznauer vlastnil automobil. Byl to Wartburg a pan profesor měl k němu poněkud ambivalentní vztah. Říkával: "jako naprostý laik jsem si koupil wartburga, protože mi řekli, že do něj stačí lít benzín s olejem a nic dalšího se nemusím starat. Ale neřekli mi, co se stane, když to udělám..." Naštěstí prof. Vránek vzal i tohoto wartburga pod svá ochranná křídla, takže místo jedné piksly gumoasfaltu koupil dvě a místo dvou lidí si z hodiny z neodkladných důvodů vytáhl čtyři... :-)  Druhým tělocvikářem - mužem byl pan profesor Brožek. Byl to taky ruštinář. Říkalo se o něm leccos, ale já jsem mu vděčný za to, že nás přitáhl k basketbalu. Celý gympl jsme pak hráli pražský přebor za TJ Praga a občas se školním týmem nakoukli i do středoškolské ligy. Pan profesor Brožek nakonec využil své sportovní postavy a znalosti ruštiny a po revoluci dovážel do Prahy ruské turist(k)y :-).
"Hobza", neboli paní profesorka Hobzeková. Suchá, strohá, přísná. Zkrátka matikářka.

Bloger iDNES Lumír Vitha
"Vitho", řekla mi hned druhý nebo třetí den prváku, "já budu mít problémy s tvým jménem, ale ty budeš mít problémy se mnou". A měl jsem. "Vitho, tys to smazal!" dodnes na mě pokřikují spolužáci, když se potkáme. Že, Bobku a Kobyle..."Vitho, ty se pořád tak blbě koukáš... vidíš? Už zase se blbě koukáš!"Co na to chcete říct?    





Žádné komentáře:

Okomentovat