Beránek - napsal Abraham Maurer

„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ To byla poslední slova jednoho ze zbývajících lidí na planetě, než ze země úplně zmizeli a zůstaly na ní jen zvířata.

Za devatero horami a devatero řekami v bušícím srdci Evropy ležela země nezemě, známá jako Bohemia. Žily zde spolu ovce, které byli kováři,chemici a pracovníci. Pak tady byly orlice továrníci, velký statkáři co vlastnili firmy, ale také smetánka nejvybranějších umělců Bohemie. Pak tady byli beránci, bohatí finančníci, bankéři, obchodníci, ale i spisovatelé. Bohemia by se neobešla bez jejich bratrů myší co byli zemědělci a rolníci, kteří zásobovali celou Bohemii surovinami, co se tam dál zpracovávali. I když byli každý jiný jako barvy duhy, byli přece jen všichni zvířata a přesto, že byli každý jiný druh, měli jiné zvyklosti nebo dokonce mluvili jiným jazykem, cítili se jako jeden kmen, jedno společenství.
Bohemia vzkvétala, každý pomáhal druhému a fungovali jako jeden stroj vytvořený z malých ozubených koleček co do sebe zapadají jako klíče do zámku. Například myši vypěstovaly řepu, orlice vytvořili továrnu na výrobu cukru, kde ho ovce vyráběly a pak beránci cukr dobře prodali. Království zpodobňovala královna. Byla spanilá jako květina. Oči měla jako azurové moře na blízkém východě, vlasy blonďaté jako Slovanka a dlouhé, je měla jako rýn. Byla sice malá oproti ostatním, ale velká srdcem. Přesto, že jí mohlo její okolí s klidem rozšlápnout, tak jí všichni respektovali a proto i největší nepřítel se s ní radši spojil a využil její důvěřivosti, než aby jí zničil, Na to, bohužel taky později doplatila.
Nic netrvá věčně, protože moc chutná sladce a víc moci, ještě sladčeji. Orlice vždy ztotožňovala jakási touha po moci, už od pradávna se po ní sápali jako straky po zlatu a tak den ode dne se kolem ní plížili jako stín co chce vyskočit ze tmy. Byly to staré křivdy co hnaly jejich myšlenky kupředu a válka co tenkrát nevyhráli. Touhu po pomstě jen podporovaly slepé myšlenky, že za všechno můžou beránci. Už od pradávna se na ně všechno svádělo, protože všichni ostatní prahli závistí po jejich penězích. Příběhy, že můžou za jejich neštěstí však nebyly daleko od pravdy, protože se vlastně zakládali na pravdě, jen byly špatně vyložené. Tak třeba, žil, byl jeden starý beránek lihovarník, též však půjčoval peníze, protože tím se beránci vyznačovali a tato kombinace nebyla atypická, tím spíše byla právě dosti charakteristická. Vedle toho tu byla orlice co pila alkohol jak z bezedného sudu, přišla kvůli tomu o všechny peníze a pak si půjčila od starého beránka. Peníze však nesplatila a beránek chtěl peníze zpět podle dohody a začal tlačit. Tak orlice prohlásí, že starý beránek ji obral o všechny peníze a udělal z ní alkoholika. Vše se na ně svede. Tak vznikl pojem obětní beránek.
Vzduch byl těžký a jakoby říkal, že se něco chystá, v strachu z poseldních vystoupení orlic, v pocitu, že budou snad v bezpečí od hrozby, která se blížila - západní spojenci Bohemie zaprodali královnu orlicím. 17. Elulu 5699 však vypukla válka mezi zvířaty, rovnováha byla narušena, zlo získalo vládu nad světem a dobro v koutku jako prašivý pes se bránilo vší silou gilotině, jíž měli nad hlavou. Svět upadl, jakoby do temnoty, slunce nevycházelo, zvířata se ukryla do nejtemnějších nor samisebe a vše bylo najednou černobílé.
Celé dny i noci, mezi kterými už nebyl rozdíl, ani znát, byl slyšet jen rachot kamenů a klacků. Na severo-západě Europeany, ležel ostrov, který obývali buldoci, byl to jeden z posledních národů co se orlicím sveřepně bránil a nepodlehl strachu v rozpolcené společnosti. Tamější noviny otiskly článek s názvem v původním jazyku ostrova, jméno článku znělo “Triad of Hell“.
Tento sloupek ukázal zas a znovu, že největší zbraní je pero. Protože to, co si myslíme, hýbá dějinami, i tyto řádky co tu teď píšu vás beze všeho navždy změní a zanechají ve vás možná, i když malý, tak však nějaký poznatek. Článek byl sloupy lámající, protože první část dala zlu jméno a to změnilo bitvu od základů, protože nemůžete bojovat proti nečemu co nemá tvář. Zlo se vždy tváří, že koná dobro a proto mu spousta podlehne, protože neukáže svojí pravou tvář a proto taky vítězí, ale když zlo už mělo jméno, bylo proti čemu bojovat, čemu se vzepřít. Zlo konečně dostalo tvar, nos, ústa a oči. Nebyli to orlice, nebyli to ani jiné zvířata, ani nic jiného, byla to vlastnost. Byla to závist. Jediný způsob, jak proti ní bojovat bylo se spojit, obnovit rovnováhu mezi zvířaty. Buldoci se spojili s západními orly a lišky na východě, i když tyto tři národní mocnosti byli rivalové a doposud stáli spíš proti sobě, byl to jediný způsob jak porazit orlice a nastolit mír.
Válka ustala.
Všechna zvířata však během války ukázala svojí pravou tvář. Myši, jako se o nich říká, z potápějící se lodi utekly jako první a přidaly se k orlicím, stádovité ovce udělaly to co udělalo stádo a tak jako ostatní zvířata se přidali k orlicím, a tak i oni podvolily a odevzdaly jim protentokrát celou Bohemii. Lišky úskočně, až mazaně měnili strany, podle toho, kdo měl právě navrch, orly to sledovaly z výšky, ale nechtěli si ničím špinit ruce, dokuď se jich to nebude týkat. Buldoci vedli svůj marný boj, kvůli svým proporcím, v krvi,potu a slzách, než se spojili s ostatními.
Beránci, jako obětní beránci schytali všechnu nenávist a bolest co válka nesla a jako vždy se jako kámen svalila na jejich bedra. Přesto, že válka skončila radost z toho po těch strastí, co zvířata zažila, byla jako lízat kostku cukru přes sklo. Touha po pomstě, nedokázala srovnat váhy rovnosti, které byly tak narušny a protože nenávist je jen zakuklená závist, že nemůžeme být na místě nenáviděného.
Celá myšlenka se opakovala znovu na orlicích a pak znovu a znovu a zas a znovu a o tom byla druhá část tehdejšího článku z ostrova. Svět uvízl ve smyčce, kdy dějiny se opakují pořád dokola, stejné události, jen jiné datumy, protože závist se stala naším superegem a rozdělila nás všechny, jeden kmen. Zvirata:narodnosti, poznáte? American, rus,slovaky,nemce,cechy a ŽIDY?

Žádné komentáře:

Okomentovat