O velikém boji na Babuši – napsala Renata Landgráfová

Kdysi dávno se v lesích na Babuši objevil strašlivý tvor. Jeho hadí tělo dosahovalo délky téměř čtyř metrů, tlamu měl plnou jedovatých zubů a kdokoli se mu podíval do očí, zkameněl. Lidé tomu tvoru říkali bazilišek, ale ani oni, ani lesní zvířátka si s ním nevěděli rady. Bazilišek se pomalu ale jistě stával nejen postrachem, ale i pánem lesa. Zoufalá zvířátka nevěděla, co dělat, až moudrá sova prohlásila, že se ve svých knihách dočetla, že podle legend na baziliška platí jedině lasička. Zajíc si vzpomněl, že lasičku viděl před pár dny obcházet kurníky ve vesnici u lesa, a tak se nabídl, že ji najde a promluví si s ní.



Kuna - Dani Kropivnik

Vydal se ke kurníkům a skutečně nemusel čekat dlouho. Za rozbřesku spatřil štíhlou hnědě zbarvenou šelmu s velkýma ušima a bílou náprsenkou, jak se pomalu krade k vesnici. „Lasičko!“ zavolal na ni zajíc. Šelma se dál plížila ke slepicím. Zajíc přihopkal blíže a zavolal hlasitěji: „Lasičko!“
Šelma se zastavila a ohlédla: „To voláš na mne, ty králíku? Já jsem přece kuna! Tohle je mé území, tady lasičku nenajdeš.“
„A kde ji mám tedy hledat?“ ptal se zmatený zajíc.
„V houští a kamenech na kraji lesa,“ odpověděla mu kuna, „ale teď už mne nech, cítím, že tenhle kurník je plný slepic a já mám hlad.“
Zajíc si uvědomil, že by hladová kuna mohla místo slepic slupnout jeho, a rychle běžel pryč směrem k lesu. Zastavil se až u potůčku.


Hranostaj

Jako na zavolanou tu právě z nory vylézala další šelmička. Byla sice také převážně hnědá, ale na první pohled byla jiná než kuna: měla bílé bříško a maličká ouška a samý konec dlouhého ocasu černý. Bojovně se před zajícem postavila na zadní. 
„Lasičko, lasičko,“ oslovil ji rychle zajíc, „potřebujeme tvou pomoc!“
„Jaká lasička?“ ohradila se šelma. „Copak nevidíš můj černý ocas? Já jsem hranostaj a ne nějaká obyčejná lasička.“
„Hranostaj?“ podivil se zajíc, „a nemáš mít bílý kožich, když jsi hranostaj?“
„Bílý kožich mám jen v zimě, hlupáku,“ odpověděl pobaveně hranostaj. „Lasičku tady nehledej, ta bydlí na sušších místech na Sušině.“
Zajíc sice tentokrát neměl pocit, že by ho hranostaj chtěl sežrat, ale přesto se rychle vydal pryč hledat lasičku.

Na mýtině v malém lesíku spatřil na kamenech odpočívat... dalšího hranostaje? Ale ne, tohle zvíře sice také mělo malá ouška a bílé bříško, ale bylo menší a mělo krátký, tenký a hlavně hnědý ocásek. Zajíc už byl opatrný: „Ahoj, nejsi náhodou lasička?“
„No, jsem, a co jako?“ odpovědělo zvířátko.

Lasička kolčava - Keven Law

Zajíc se zaradoval a hned šel k věci: „V lese na Babuši řádí bazilišek. Ty jsi prý na tyhle obludy přeborník. Pomůžeš nám?“ 
„Jako že vy, lesní zvířata, si s baziliškem neporadíte, a já ho mám zahnat úplně sama? A co bych z toho jako měla?“ Na to zajíc dosud vůbec nepomyslel. Předpokládal, že když najde lasičku, sama se bude chtít na baziliška vrhnout.
„Když ho zabiješ, budeš ho moct celého sežrat,“ zkusil to.
„Jo, a když zabije on mne, taky mne celou sežere, že?“ odpověděla trochu nakvašeně lasička.
Zajíc rychle přemýšlel. „U nás pod Babuší je na kraji lesa krásná mýtina plná myší. Když nás zbavíš baziliška, bude tohle místo už navždycky patřit tobě.“
Lasičku, na jejíž vlastní mýtině poslední dobou často piknikovali turisté, zajícova nabídka zaujala: „Tak mi ukaž toho vašeho baziliška. Ale nic neslibuju!“

V lese na Babuši panovalo mrazivé ticho. Zvířátka byla zalezlá, kde se dalo, jen pod největší borovicí ležel stočený bazilišek. Když ucítil pach blížící se lasičky, otevřel oči, zasyčel a zvedl hlavu.
Lasička vycenila své drobné ale ostré zoubky a začala vysokým hláskem poštěkávat. Zajíce už nevnímala, soustředila se jenom na baziliška. Běhala, skákala, metala salta a kozelce a střídavě zarývala do baziliškova těla zuby a drápy. Bazilišek se po ní jen marně oháněl tlamou a řval, stále silněji a stále bezmocněji. Lasička dál drápala a kousala a z baziliškových ran crčela na zem jedovatá krev, která spalovala trávu a zabíjela vše, čeho se dotkla – kromě lasičky. Té zářily oči vzrušením z boje, a když bazilišek nakonec dodýchal, postavila se na zadní a vydala krátký vítězný kvik.

Les na Babuši zase patřil zvířátkům. A i když se teď zajíc lasičky bál možná víc než dříve baziliška, svůj slib dodržel, a tak tu našla nový domov i ona.