Pevnost - napsal Yakeen

Pevnost Lusern
„Zasraný blechy.“ Zdenek Horák se na pryčně pevnosti Lusern neklidně převalil. Byla půlnoc 24. května 1915 a on netušil, že již za pár hodin by dal všechno zato, aby ho obtěžovaly jen blechy.
Další kousnutí ho definitivně probudilo a on se podíval ne protější kavalec.
„No jo vlastně, Pepik má do rána službu,“ napadlo ho a přetáhl si přes hlavu kousavou deku.
Narukoval před pár lety, aby se dostal do světa. Taky to chtěl ukázat Jarmile. Až se jednou vrátí domů do Prachatic, jako důstojník, bude jí mrzet, že ho odkopla. Bude mít krásnou uniformu, bude patřit mezi panstvo a jeho manželka bude z dobré rodiny. „Moje žena si možná u tý pitomý Jarmily nechá ušít šaty,“ napadla ho pomstychtivě, když s naivitou osmnáctiletého kluka podepisoval verbířskou smlouvu.
Pak na něj rok řval kaprál při výcviku. Německy a německy si z něj dělali vonuci i ostatní důstojníci. Když pak dostal befel, aby se hlásil do služby v Lusernu, byl rád, že pevnosti velí Čech. A ještě to jméno Nebesář. Jasně taky mluvil německy, ale to jako důstojník musel. Bylo příjemné slyšet, jak pucuje rakouský důstojníky.
„No ale jinak? Nuda. Sužby. Jídlo nic moc,“ psal domů mámě a tátovi.
Jednou na hlídce mimo pevnost slyšel italské vojáky, jak se pár metrů od nich, ale už v Itálii, zastavili na cigárko. Ti dva kluci spolu mluvili taky německy! Museli se narodit někde v okolí. Udělalo mu to v hlavě pořádnej guláš!
Co tady dělá on? Někdy ho tyhle myšlenky trápily víc než blechy. Taky mu nedaly spát.
„Do prdele,“ říkal si, „přece nenatáhnu brka za mocnáře, který mluví cizí řečí, v boji s klukama, který mluví taky tak.“
Když to probíral s Pepíkem, ten to viděl jasně.
„Na to se vyser, Zdeňku,“ říkal. „Vodkroutíme si, co jsme podepsali, a když to do tý doby nepovede aspoň ke kaprálskejm prýmkám, tak to balíme.“ Ještě že tu toho Pepu měl.

Ve 4.45 dopadl na pevnost první granát. A pak desítky dalších.
Zdenek se krčil na schodech věže C a v duchu se modlil za Pepíka, který byl nahoře.
Do koruny věže dopadl granát. Po schodech dolů se potáceli, plazili zranění, ohlušení vojáci. Pepík mezi nimi nebyl. Zdenek pro něj vyběhl. Další granát zabil i jeho.
A vzduchem letěly další.

Žádné komentáře:

Okomentovat