O počítačích a lidech aneb Já to rozmlátím všechno na... - napsal Yakeen

Ilustrace: Satya
Jednoaktová divadelní hra pro počítačově gramotné.

Postavy a obsazení:

Yak: chlápek kolem padesáti. Jeho impulzivita dřímá za zdí postavenou z cihliček sebepoznání, sebeovládání a sebezapření. Za zeď je všechno slyšet! Je letitým, ale prostým uživatelem PC. Není těžké ho u klávesnice vystresovat.

S.:Yakova žena. 42 kg živé váhy. Díky bohu! Pokud by vážila dvojnásobek a utrhl by se ze řetězu její vnitřní Vztekloun, byly by to strašná podívaná! Ten naštěstí není jen tak k probuzení, dřímá zahalen v bavlnu jemných barev a zkušenou laskavost blížící se čtyřicítky.

Kája: malý kříženec s výstižnou přezdívkou Chlupáč. Je tak málo animální, že ani místní zajíci ani alergické děti na něj nemají žádnou reakci. Velmi Citlivá Duše! (nebo uzlíček nervů, chcete-li)

Dále hraje: všelijaká zlomyslná IT technika: tři noťasy staré 6,14 a 20 let. (Dva PC jeden Mac), nová tabletka Lenovo (Android), vybíravý Scan, který spolupracuje jen s jedním z PC. Nevalné internetové připojení.
Scéna: Obývací pokoj venkovského domku, krbová kamna hoří, na posteli leží batoh. Podle velikosti a typu oblečení je jasné, že si ho balí Yak.
S. dělá něco na počítači a pod stolem se třese strachy Kája. Správně tuší, že Yak někam jede a nevezme ho sebou.
Yak telefonuje.
YAK: "Dobře, pane Kudláčku, rozumím. Naskenju Vám to hned, do mailu napíšu všechny další údaje a okamžitě posílám." Chvilka pauzy a: "Ne já děkuju Vám, pane Kudláčku, jsem moc rád, že se do toho hned pustíte." Otáčí se na S. a referuje: "Tak paráda, má čas a do zaměření se pustí hned, jak mu to pošlu. Potřebuje jen to rozhodnutí z obce, kde jsou údaje o pozemku a na katastrální mapě vyznačit o jaký objekt se jedná. To půjde nějak vybarvit červeně ve Fotošopu, ne?" Yak se nemůže odnaučit uvažovat o čase jako o složce, která se přece dá nějak nafouknou, protáhnout či nastavit když to potřebuje. Do úkolů, které ho zajímají, se stále znova a znova vrhá s naivitou a nadšením štěněte. Takový výraz má i teď na obličeji. S. zná Yaka, jeho stresovou odolnost, nekritický přístup k času a úkolům a štěněcí ksichtíky na ni neplatí. Udiveně se ptá: "Neříkal jsi, že za dvacet minut jedeš do práce?" YAK: odbíhá po schodech s jediným noťasem (PC), který spolupracuje se Scanerem ke Sceneru, který sídlí o patro výš a po cestě volá: "To zvládneme!" S. kroutí hlavou, Kája zvyšuje frekvenci třesení. Yak probudí k životu Scan a noťas. Scan nejprve s počítačovou úporností připraví i tiskárnu, tím se protáhne, a pak se uvolí doklad ofotit a poslat do PCíčka. Za tři čtyři minuty je Yak dole (subjektivně se mu to zdá delší) dívá se na hodinky. Ručička pomyslného vnitřního stresometru se již dávno nepovaluje na nule, ale s chvěním pomalinku stoupá. Yak otevírá maila, píše jednoduchou zprávu a… malý noťas ztrácí spojení s internetem. Centrum síťových připojení a sdílení. Odstranit potíže. Hledání řešení potíží online. "Kurňa, to je debil, dyť internet nejde," proběhne Yakovi hlavou. Ale mlčí. Zatím. Už ale ví, že vítr myšlenek nevane dobrým směrem. Síťový adaptér. Shromažďování údajů. Resetování síťového adaptéru. Program nedokáže… "Ten zmetek se posere zrovna teď!" vylítne z Yaka, snaží se brzdit, co to jde, ale jeho reakce už vyrazili do léty vyjetých kolejí. Z posledních sil ovládne hlas. "S., zlatíčko pomohla bys mi s tím?" Kája se třese tak, že se chvěje podlaha, v S. otevřel oko vnitřní Vztekloun. Odpoví: "Víš, že v téhle náladě nic nezvládneš." Chvíli počká, až se výrok vsákne a dodá: "Co potřebuješ?"
YAK: "Tenhle naskenovanej dokument potřebuju poslat mailem, ale kleklo připojení." v jeho hlase se objevuje nedospělá bezradnost. S.: "Tak to stáhni na flešku a pošli z tabletky." YAK: "Dobře." S trochou přehnané zbrklosti (k tomuto duševnímu rozpoložení u něj patří) vyhrabává z šuplíku flešku a redukci na USB. Nakonec vše spojí, ťuká do tabletu a… "Hele, S., jak se připojí soubor k mailu?" Mají tabletku Lenovo s Androidem chvilku a všechno na ni ještě neumí. S. přichází, bere přístroj Yakovi z rukou a chvíli ťuká na display. Nejde to. Neví jak.
YAK: stojí za ní a kouká: "Já jsem takovej dřevák! Ani připojit soubor neumím!" vybuchne. Jen zdánlivě nadává sám sobě. Takhle se to naučil formulovat z bezpečnostních důvodů, ale vlastně myslí: "My jsme takoví dřeváci", anebo spíš: "S., ty jsi takový dřevák." S. to samozřejmě tuší. Vztekloun v ní si je tím jistý. Kája se plíží ke dveřím a kňučí. Atmosféra houstne. S. křičí: "Nesnáším, když takhle nadáváš! Už abys jel do práce!"
YAK kouká na hodinky a uvědomuje si, že: 1. Čas běží. 2. S. by se mu na to mohla vykašlat a na fotošop fakt není v kondici. 3. Projekt je ohrožen. Ochladne a žadoní: "Tak to uděláme na tom starým noťasu. Mohla bys, prosím tě, vybarvit a označit na katastrální mapě ten domeček?" S.:" Fotoshop mám na Macku." Zasyčí. YAK: "Tak to z něj dáme taky na flešku a spolu pošleme z toho starýho." Pořád zaujímá chlácholící, obranou pozici. S. sedá k Mackovi, na katastrální mapě hledá, co má být označeno. Yak za ní stojí a radí. Ale jen do chvíle než ho zmerčí Vztekloun: "Sakra, neraď, a nech mě pracovat nebo se ti na to vyseru!" YAK: Nechce měřit síly se Vzteklounem, ani poslouchat Kájovo skučení. Nechává S. pracovat a odchází k oknu. Zklidnil se natolik, že hledá spásu ve spojení s Jednotou. V meditaci.
Usedl, pravda jako na trní, a ptá se sám sebe: Kdo je to ten, kdo tohle všechno prožívá? Za zavřenými očními víčky nalézá bublající puding horkého vzteku a nevyjádřené agrese. Já to rozmlátím všechno na sračky! Je asi nejkonstruktivnější myšlenka, co odtud tryská. Myšlenka vykvetla v pudingu vzteku, jako když nalijete mléko do kávy. Květ se skládá z různých obrazů: Yak stojí a láme obrazovku noťase přes hranu stolu, Yak láme obrazovku Macka přes koleno, Yak sekáčkem půlí display tabletu. Obrazy přináší úlevu svojí absurditou. Virtuálně vybitý vztek. Zklidnění.
YAK: "Musíme s tou technikou něco udělat. Máme tady spoustu krámů a ani jeden pořádně nefunguje." Zní to už vlastně smířlivě. Kája přestává plakat a zmírňuje třes. S.: Také couvá, ale opouští bojiště s mečem v ruce: "To říkáš vždycky. Tak buď kup nějakej pořádnej počítač, anebo mlč!" YAK, jako správný cholerik, je již znovu v dobré náladě, protože vidí, že S. již označila ve fotošopu co bylo třeba, dokument stáhla na flešku a spolu se Scanem nahrála do PC. Přisedne k obstarožnímu počítadlu, napíše pár slov do zprávy, přiloží soubory a odešle. Zná ale svojí S. Má ji rád. Nechce ji tady nechat s probuzeným Vzteklounem. Stoupá si za ni. Líbá ji na krk a pak násávaje vzduch jezdí ji po krčních svalech, šíji a ramenech. Vždycky když má plný nádech, vyplivuje vzduch ke kamnům. Kamna v odpověď mocně zahučí. Mumlá: "Vysávám strašný stres, aby nerušil moje zlatíčko. Čistím zlé energie, ..." a podobné věci. Vztekloun v S. si lehá, zatahuje drápy a začíná usínat. YAK: "Musím jet, zlatíčko." S.: "Jeď opatrně, muži." Opona.

Žádné komentáře:

Okomentovat