Není kočka jako kočka - napsala Jana Renner

Žila byla kočka Divoká. Byla to lidumilka a dobračka od kosti, což věděl celý les a všichni jeho obyvatelé. Kočka Divoká měla svoji rodinu a několik malých koťátek. I ty byly po většinu času dosti divoké.
Jednoho dne, kdy se jaro pozvolna začalo měnit v letní čas, se v lese objevila další kočka. Nebyla ani velká, ani malá. Byla temně černá, její srst se ocelově leskla i ve stínu končícího dne. Její pohyby byly až nadpozemsky ladné a vznešené. Byla jiná. Jiná než všechny kočky, které les kdy dříve viděl.
Cizí kočka bloudila lesem, byla sama, opuštěná a hladová a hledala někoho, kdo by ji měl rád. Žádné ze zvířat se jí ale nechtělo ujmout. Báli se jí, i když ani nevěděli proč... Nakonec tahle kočka Cizí přišla až k domovu kočky Divoké.
 "Kdo jsi a co tu děláš?", zeptala se kočka Divoká. "Jsem kočka. Ztratila jsem se a hledám nový domov", odpověděla kočka Cizí.
 "Jsi podobná mým mláďatům, i když vypadáš úplně jinak", uvažovala nahlas kočka divoká. "Chceš-li, můžeš zůstat u nás."
 Kočka Cizí se zaradovala a velmi si rychle se skamarádila s koťaty kočky Divoké. Byla to jedna velká banda, na první pohled samá legrace, zábava a smích. Celý les ale viděl, že tahle nově příchozí kočka Cizí je naprosto odlišná a že do rodiny kočky Divoké vůbec nepatří...
Čas plynul. Léto vystřídal podzim, po něm zima a další rok přinesl i nové jaro. Kočka Cizí během té doby vyrostla, zmohutněla a v rychlosti se jí nevyrovnal ani orel skalní. Jednoho dne začala vystrkovat drápy na celý les. I na dobračku kočku Divokou, která ji vychovala.
"Nebaví mě být stále pomalá a nenápadná, jako jsi ty a tvoje děti", zavrčela jednoho dne kočka Cizí na svoji pěstounku. "Mám chuť vyrazit do světa, něco dokázat, nebát se a být vidět. Ať všichni vidí, že jsem nejlepší široko daleko!"
 "Doma budeš!" sykla kočka Divoká. "Patříme sem, do lesa, naše místo je tady. Vždycky to tak bylo a i ty budeš ctít pravidla daná nám, kočkám divokým, odnepaměti."
 "Ty, malá a ustrašená kočka Divoká, mi nebudeš radit, jak se mám chovat. To vím totiž nejlíp jen já sama!" procedila skrz tesáky kočka Cizí a v ten moment byla v trapu. Zmizela do lesního soumraku, než kočka Divoká stačila byť jen pohnout drápkem...
Celým lesem, který až dosud žil v klidu a míru, se záhy začal šířit strach a panika. Kočka Cizí drancovala nory jiných zvířat, plenila hnízda ptáků a lovila dokonce i dravce. Mnohdy si troufla nejen na pelíšek mladých koloušků, ale dokonce na samotného jelena čtrnácteráka.
 "Tak by to dál nešlo", rozhodla Rada starších. Zvířata se semkla v jeden šil a společnou silou a jednotností kočku Cizí z lesa vyhnali. Pak opět zavládl klid a mír a les se opět stal bezpečným místem pro život.
Poučení: Dokud je Puma kotětem, zvládne ji i kočka Divoká.

Žádné komentáře:

Okomentovat