Kdože to je?
Klára babi.
Jé Klárka! Ahoj zlatíčko, zabzučím ti.
Dobrý babi, už jdu.
Už jdeš? Nevidím tě.
Jo babi, prosím, nevyhlížej mě.
Jsem nervózní, když nejezdíš výtahem. Ten slyším, ale když jdeš po schodech, bojím se, že se ti něco stalo.
Co by se mi asi tak mohlo stát. Prostě chodím po schodech, abych se podívala na kytky u paní Kadrnožkové. Viděla jsi, jak jí kvete ibišek?
Cože jí kvete?
Ten keř ve velkém květináči.
Aha, keř. Hmm…
Babi, tady máš chleba a dva rohlíky...
Proč zase rohlíky? Nedají se jíst, jsou jak z gumy.
Máma říkala, že bys neměla jíst pořád jen chleba.
Hmm, ten aspoň ukousnu.
Tak je pak nadrob labutím. Tady máš mlíko, šunku, sýr, pomazánku … prosím tě, ulož si to do lednice sama, ať víš, kde to máš, ať to pak nemusím vyhazovat. Počkej, jejda, ta marmeláda už chytla plíseň...
Klárko, co si dáš? Kávu nebo čaj?
Spíš vodu babi, mám žízeň.
Nachystala jsem miňonky, ty jsou lepší ke kávě nebo k čaji.
Proč kupuješ miňonky, vždyť jsou hnusný.
Ty mi dala paní Kardnožková, ona je nemůže. Víš, že má cukrovku?
Jasně, že vím, říkáš mi to snad pokaždé.
Aha. Máš nachystané to prádlo?
Prádlo?
No přece povlečení do prádelny, ať to vezmem při jednom.
Zapomněla jsem.
To nic babi, já to udělám. Chceš navlíknout to s modrýma kytičkama?
Klárko, ty jsi zlatíčko.
Jsem celá ze zlata, zlaté ruce, zlaté nohy, jó zlatý voči.
Co já ti vlastně dám?
Co bys mi dávala, prosím tě.
Tady máš stokorunu, schovej si ji, ta je jenom pro tebe.
Ale babi, to nemusíš.
Jen si ji vem, dárky se neodmítají.
Já vím. Tak dík. Babi, potřebuješ ještě něco?
Já už nic nepotřebuji, děvče zlatý.
Tak já běžím. Máma přijde v pondělí cestou z práce. Mám ti to napsat?
No snad si ještě něco pamatuji.
No jasně bábi. Tak čau, přijdu zas příští sobotu.
Papa zlatíčko.
