5. června 2017

Kaskadérem proti své vůli - napsala Marie Poláková

Karel, vyčerpaný po dlouhé cestě vlakem, stál bez klíčů před prahem svých dveří. Klíče jistojistě zůstaly v tašce, po které tak toužila jeho neodbytná manželka. Byla půlnoc a on zvažoval, jak by mohl otevřít vstupní dveře i bez klíčů. Tento nápad zavrhl, neboť věděl, že není žádný specialista na zámečnické práce.
Další možnost byla dostat se do bytu balkonem od sousedů. „No jo, ale je to přece jen páté patro a tma jako v ranci... Ale to zvládnu,“ uvažoval bývalý vrcholový sportovec. „Jsem obratný, mrštný a závratěmi z výšek jsem nikdy netrpěl.“ Zazvonil u sousedů, bohužel nikdo neotvíral, teprve u dalších měl po delším zvonění úspěch. Vyšel rozespalý nájemník bytu. „Co se tu sakra děje?“ Karel mu vylíčil situaci a požádal ho o poskytnutí nouzové cesty přes jeho balkon. V době, kdy většina lidí spí, musel zvládnout novou sportovní disciplínu – bouldering (lezení na obtížnost). Opatrně šplhal se zavazadlem na rameni, přes jeden balkon, druhý balkon, dolů se raději nedíval. I když to bylo páté patro a černočerná tma, horolezec-začátečník nepociťoval žádný strach. Při tom nadlidském sportovním výkonu si připadal jako Spider-Man, jenom ten správný kostým mu chyběl.
Když se po náročném kaskadérském provedení náš hrdina ocitnul na svém balkoně, zjistil, že se do bytu hned tak nedostane. Okna i dveře byly patřičně zabezpečené. Unavený a vysílený se natáhl na sáňky, zaplaťpánbůh, že se v jeho provizorním azylu nacházely, a přemýšlel, že tam zůstane až do rána a pak zase hupky šupky přes oba balkony přeleze nazpátek a odejde do práce. Jedinou obavu měl z toho, že budou sousedi ještě spát. Už byl hodně ospalý a nedokázal racionálně uvažovat, a tak začal podřimovat. Asi ve dvě ráno ho probudila obrovská zima a stůj co stůj se chtěl dostat do bytu. Našel ocelovou tyč a vyrazil okno. Do tmavé noci se ozval obrovský hřmot a Karel čekal, co se bude dít. Zdálo se, že nikoho neprobudil. Vylámal střepy z okna a konečně byl doma, ovšem v zamčeném bytě. Bohužel náhradní klíče nebyly k nalezení. Na spánek už neměl ani pomyšlení a připravil si vrtačku, že brzy ráno odvrtá vložku v zámku, aby se mohl dostat z bytu.
Ráno začal vrtat, a když už byl u konce své akce, zvenku se ozvalo: „Tady je bezpečnost, otevřete.“ Karel odpověděl: „Já bych rád, ale zatím to nejde, mohli byste mi pomoci?“. Policie opětovně vyzvala Karla k otevření vstupních dveří, domnívala se, že je vevnitř zloděj. Za chvíli se na chodbě objevil soused, který objasnil stav a podotkl: „Ten je také od vás.“ Nakonec pánové od policie i se sousedem pomohli na venkovní straně Karlovi dveře otevřít. Hurá, konečně už není zajatcem ve vlastním bytě. Bylo zajímavé, že v noci při tom obrovském rámusu, kdy rozbíjel okno, nikdo policii nevolal a teprve až ráno, kdy se rozezvučela vrtačka, to už majitelka bytu v nižším patře psychicky nevydržela a číslo policie vytočila..
Následující den zazvonil mladému hrdinovi telefon a v něm se ozvalo: „Tady je Česká televize, hledáme zdatného horolezce nebo kaskadéra pro náš nový film, dostali jsme na vás tip, máte zájem?“ Kamarádka jeho manželky si neodpustila malý žertík.
Mladý horolezec Karel, obohacený o tuto zkušenost, si od toho neobvyklého zážitku už vždycky hlídal své klíče a nepochybně si nechal udělat i náhradní. A víte, kdo za všechno mohl? Samozřejmě manželka, ta přece chtěla vyměnit tašky.

Žádné komentáře:

Okomentovat