1. května 2017

Zpráva z návštěvy u tchýně - napsala Monika Hodáčová

Koláž David Vávra
Tak jsme dorazili. Po dvouhodinové cestě s blicí přestávkou pro Péťu, vyhladovělí jak pouliční psi. Večeře byla v lednici: šunka, sýr a vejce. Tchýně odešla běhat. Prý má kvůli nám zpoždění. 
„Bude spát babička doma?“ ptal se Péťa po hodině a nechtěl si jít lehnout, i když já už usínala ve stoje.
Konečně baba funí ve dveřích a dohaduje se s námi, v jakém časovém limitu udělá třicet lehů a sedů. Pustí se do nich. Poté, co nesplnila armádní limit, se vrhá na žebřiny tvořící dominantu obýváku. Jde na sklapovačky se zoufalým konstatováním, že břichem to dá, ale ruce ji neudrží. 

„Tak se přivaž,“ poprvé promluví se stoickým klidem tchán uléhající pod legendární larisu.
Záchvat smíchu přemohl můj vztek a podpořil moji myšlenku nalít jí do zítřejšího oběda, který stejně budu muset uvařit já, projímadlo. Dlouho mě tu zase nikdo neuvidí.

Žádné komentáře:

Okomentovat