15. května 2017

Kovářské umění - napsal Martin Gaidoš


Co to ty děti mají na sobě? A co to táhnou za monstrum, přemýšlel jsem a přesedl si na půlku zadku, která mě bolela míň.
V ospalém tempu skupina malých tanečníků přiváží na parket rekvizitu. Asi stěžen. Po chvíli je vše na místě. Na jedné straně dvacet dívek v kostýmech ohnivé barvy, ve kterých vypadají jako divoženky. V opačném rohu parketu stojí chlapec, který má zástěru a v ruce drží kladivo. Kovář, říkám si.
Zazní první tóny rychlé rytmické hudby. Dívky, jako rozžhavená ocel, se začnou roztékat po jevišti. Rychlé taneční kroky střídají několikanásobné otočky, kotouly, salta a hvězdy. Vše je svižné a přitom ladné. Scénou proplouvá kovář, který se pokouší dostat neposednou ocel zpět do pece. Jeho taneční kreace jsou plné kroků, za které by se nestyděl mistr Harapes ani Michael Jackson. Stejně dobře jak tančí, tak ovládá mimiku v obličeji. Jeho oči celou dobu umně komunikují s diváky a porotou. Výraz smutku střídá nadšení.
V rychlosti se rozhlédnu po hledišti a zjišťuji, že všichni diváci nevěřícně hledí na to, co se děje na parketu.

Žádné komentáře:

Okomentovat