29. dubna 2017

Loupežník Rachauer - napsala Dominika Goldbergová

Vedle vesnice Vlčí Hora, která si vysloužila své jméno podle smeček vlků toulajících se tamními lesy, měl kdysi dávno chaloupku loupežník Rachauer.
Vedle ní stál vysoký dub, pod kterým si Rachauer schovával uloupené poklady, o které obíral nevinné lidi. Byl to mladý, vysoký a přátelsky vyhlížející chlapík, ale uvnitř byl prohnilej až běda. Lačnil po bohatství. Měl pěknou červenou vestičku, kterou zdědil po svém otci. Nebyla to jen tak ledajaká vesta. Vždycky, když si ji oblékl, okamžitě zmizel.

Vždycky po ránu chodil na lup. Jednou vyrazil na horu Dymník. Netrvalo dlouho a po cestě si to štrádoval stařičký obchodník.
,,Stůj!” loupežník vyskočil zpoza křoví a vztyčil se muži přímo před nosem. ,,Naval peníze!” spustil loupežník. Stařík nejdřív polekaně zamrkal, ale pak si mládence pořádně prohlédl, a usoudil, že kamarádsky vyhlížející mladík mu nijak neuškodí, že jde jen o planou výhrůžku nějakého nešťastného zchudlého hocha a řekl: ,,Nic nemám, na trhu se mi nedařilo. Nech mě projít dobrý muži.”
,,Ha ha ha, dobrý muži?” zasmál se loupežník. ,,Buď mi dáš peníze, nebo tě zamorduju!”
A tak se stalo, stařík mu peníze nedal, že měl málo, a Raschauer ho zamordoval. Z kapsy mu sebral jen pár pfeniků, oblékl vestu a zmizel v lese. A tak to bylo s naším Raschauerem, mordoval a loupil. Lidé se ho báli, ale nikdo nevěděl, kde ho hledat, protože si vždycky navlékl vestu, a byl fuč.
Poklad pod starým dubem se rozrůstal. Jen jediné dělalo loupežníkovi starost, že peníze schovává pod stromem, který není jeho. Jednou přišel za ouřadama hajnej, že prej Raschauer chce koupit stromek vedle chalupy a že je to určitě ten loupežník, protože pod stromem ho viděl zakopávat zlaťáky. Bylo pěkné ráno, loupežník si zrovna přepočítával svůj lup z předešlého dne, když v tom: Buch. Buch. Buch.
Kdo to může být, pomyslel si. Tak otevřel dveře a koho nevidí, hajnej se dvěma lovci.
,,Co tu chcete?” zeptal se oděn jen v bílé košili a plátěných kalhotách. ,,Jdu za tebou kvůli tomu stromku, přijel sám nadlesní, aby ti ho prodal!”
Raschauer nepřemýšleje, nadšením vyběhl z chaloupky.
Než se vůbec stačil rozkoukat, už ho držel za každou paži jeden lovec a vlekli ho směrem k městu. ,,Pusťte mě domu, jen se obleču!” prosil a žadonil, řval a vyhrožoval. Ale bylo mu to k ničemu. Zavřeli ho do hladomorny, že prej se uvidí, co s nim dál. A tak je tam za svoje činy zavřenej možná až do teď a přemítá nad svými hříchy. Z jeho chaloupky dnes zbyly jen trosky, ale kdo ví, třeba někde pod nimi stále leží neviditelná vesta a čeká, až ji někdo najde.

Žádné komentáře:

Okomentovat