12. dubna 2017

Dřevorubec a Lešij - napsala Hanna Kovtun

Aaaaach! Krása... Miluju ten čerstvý vzduch a úžasný zpěv ptáků. Mám pocit, že les skutečně je nějaká velká živá potvora, jak se píše v pohádkách.
Je nádherný slunečný den. Dneska bych měl naštípat hodně dřeva. Brzy přijde mrazivá zima a musím udělat zasoby dříví. Snad nebude pršet. Zdravím, stromečku. Omlouvám se, ale měl bych useknout pár kusu tvého tělíčka. Já to nemyslím zle, jenom to potřebuju proto, aby mé rodině v zimě bylo teplo, víš? Tak... Ještě trochu a pak se půjdu podívat k dalšímu stromu.
Co... co to je za vítr? Takhle najednou? Já to nechápu. Před chvílkou tady svítilo sluníčko a ted skoro nic nevidím a neslyším žadné živé stvoření...
Dooooost..... Přestaaaaaaň... Přestaaaaaň, prosím... Co? Co to bylo? Kdo tady je??? Auch... Sakra, ten vítr je silnější a silnější..
"Jdi pryyyyyyč! Už tady nikomu neublížíš!"
Uuuuuuuu... Au, sakra, padají větve. A je to! Prší... Ježíš! Kdo se tam schovává? To je nějaký za žert? Objeví se!!!
"Já jsem všude! Jsem tráva, na který stojíš, jsem vzduch, kterým dýcháš, jsem strom, kterému jsi ublžil... Jsem Lešij, ochránce lesu. Utíkej! Anebo...anebo... tě zabiju!"
Co? Ale já nikoho nevidím.. ale...
"Adame.. Adame, jestli seš to ty, tak ti dám do nosu. Povedlo se ti mě vystrašit, brávo!"
Ale už stejně půjdu pryč, je fakt liják.. Achjo...

Žádné komentáře:

Okomentovat