23. března 2017

Ve včelím úlu - napsala Hanna Kovtun

Filip Ward, Fakulta designu a umění v Plzni
Och… Tak brzká hodina... Lízo, kam zas spěcháš?
Nemám čas, nemám, nemám… vůbec nemám!
Vždyť ještě ani nevyšlo sluníčko...
Já vím, ale chtěla bych stihnout na louku před východem slunce.
Ooooooch
Nooo, ale nikdo neletí takhle časně zrána… Pročpak to potřebuješ?
 Achjo, Erni... Mám takový pocit, že mě nikdy nepochopíš. Já vím, že každý z nás je důležitá část kolektivu a musím stihat více než ostatní a neustále pracovat, aby nás nic netrápilo.

Ted‘ to říkáš schválně, že? Tím narazíš na to, že nic nedělám?
To jsem ale neříkala..
Ale jo, máš pravdu. Taky bych musel více pracovat..
Noooo a máme to! Myslím si, že to dost potěší královnu, má tě ráda.
To nevím, Lízo.. Zřídka mě vidí, příliš dlouho spím...
Vidí v tobě potenciál, stejně jako já, miláčku. Takže šupšup do práce! Už také utíkám.
Vstavám, vstavám...

Žádné komentáře:

Okomentovat