30. března 2017

Reklamace brýlí - napsali studenti Fakulty designu a umění v Plzni

Vymysli si postavu: Sára
Je vysoká, až příliš štíhlá dívka. Ráda koketuje s muži a ujišťuje se, že se jim líbí, i když to tak nebývá. Nejraději má vůni šeříku. Pije kafe a celé dny přemýšlí, jak zaplatit účty. Pracovní úřad jí stále zasílá nabídky práce, ale ona v žádné nevydrží ani pár týdnů. Již dvakrát byla na jipce. Naštěstí za jídlo moc neutratí, je spíš marnivá takže to kompenzují drahé boty a šperky které si na sebe vezme maximálně jednou a pak šup s nimi do šperkovnice po babičce nebo šatníku. Neví co se životem. Je moc zahleděná sama do sebe aby navázala nějaký vztah. S rodiči nežije už od 25. Její jediný spolubydlící je papoušek, který se kupodivu naučil pouze dvě věci, které s radostí předvádí když se na sebe dívá do zrcadla, je to zvuk zvracení a větu “fuj jsem tak tlustá”. U ranní kávy si nejraději poslechne pop. S mámou se vídá jen o svátcích, když mají ve škole volno. Táta je věčně pryč s kamionem. Takže tam chodí jen když není doma, to se nehádají.


Valka Blomkvist
Narodila sa na Islande 27.11.1977, vyrastala v Británii kde sa s rodičmi presťahovali keď mala 10. Študovala mŕtve jazyky na univerzite kde učili jej rodičia. Po roku štúdium ukončila. S rodičmi neudržuje blízky vzťah,živí sa vykrádaním hrobov, hrobiek, katakomb atď. Má hlboké hnedé oči, atletickú postavu a popolavé vlasy. Je samotárka, miluje adrenalín, vzťahy na jednu noc a jej IQ je 147. Vždy nosí karmínovú rťenku. Jej obľúbená farba je červená, obľúbené jedlo sú lasagne.

Radovana
Padesátnice, matka čtyř dětí, manžel pracuje v papírně, ale docela často chodí do hospody, není moc chytrý, ona pořád probírá s kamarádkami z vesnice, jestli ji nepodvádí. Ona pracovala jako prodavačka, teď je s dětmi. Nechce psa, protože pes pouští chlupy. Má ale hodně chlupatou kastrovanou starou kočku. Pěstuje muškáty. Poslouchá k vaření radio. Často se s lidmi zastavuje na kus řeči.


Situace: Postava jde reklamovat brýle. Musí při tom na sebe prozradit v monologu:
- co ráno snídala
-  kdy měla první nebo poslední sex
- oblíbená píseň
- kde bydlí
- co má v kapse.

Sára:
Ahoj, prosim tebe, teď sem na cestě do krámu kvuli reklamaci. Co? Ale rozbily se mi ty nový brejle, no přesně ty.
Jak sem v pátek vypadla z klubu s tim hezounem, šli sme k němu domu, ale nakonec se z něj vyklubal pěknej debil. Hned po tom na mě začal hulákat, ať se okamžitě obleču a vypadnu, no a já na ty brejle šlápla když sem si sbírala věci.
Tak sem to po cestě domu aspoň vzala kolem Bláhy, zrovna otvíral tak sem si koupila snídani.
Počkej neslyším tě jede tramvaj. Cože? Jo už sem skoro tam. No nekecej! Od Madony jo? Ta je moje oblíbená!
Tamten?! Týjo, musíš mi říct víc! Dneska u mě? Jo, jasný, furt ten byt nad elektrem.
Hele už lezu dovnitř tak vydrž. Jo sem v optice.
No dobrý den... Jakpak se dnes máme? Ještě aby ne když je venku tak hezky a vy tvrdnete v práci. Ale tak snad vám to tu brzy zkončí. Jo to já si hned říkala že určitě cvičíte! To se hnedka pozná.
Měla bych na vás takovou prosbičku, rozbily se mi brýle a jsem bez nich slepá jak myška. Mohl byste to nějak zařídit aby byli co nejdříve opravené?
Hned mam je v kapse. Vydržte. Sakra to jsou drobáky. Hihi. Už! Tady jsou. Co tim chcete říct udělala sama, to je přeci blbost.
Jo, paragon. Sakra! Asi sem ho zapomněla doma. Určitě to spolu nějak vyřešíme? CO?! To si ze mě děláte legraci! Nebudu platit za opravu 5 000! Ste se zbláznil ne? Pitomče!
No hele jsi tam ještě? Tomu bys nevěřila….
Dominika Goldbergová


Lojza:
-Brýden. Ty vaše brejle, to je teda něco.
-Si pište, že mám problém. Brejle na dva kusy. Nový brejle. To sem neviděl.
-No teď, při jízdě autem, normálně jedu do práce, najednou retardér, hup, a brejle vejpůl. By měli něco vydržet, no ne 
-Jo, účtenku mám v kapse, už jí lovím... Bude to trvat ? Sem se nestih nasnídat, ráno byl fofr...
-Jé, vy ste Marie? Jako moje žena.
-Jak sme se seznámili? Na koncertě Stounů, v pětadevadesátým. Zrovna hráli Satisfaction, to je moje oblíbená, no, koukali sme po sobě a po koncertě skončili ve stohu, chacha. A už jsme spolu dvacet let. Teď bydlíme v Plzni, na Borech, tam co je Parkhotel.
-Tak moc děkuju, Maruško, za ochotu a za rychlost. Mějte se. Nashle.
Honza

Reklamační terapie:
„ … “
„Ehm, ehm“
„Ehm slečno?“
„Nebo prosím vás slečno?“
„Já, víte, já já já mám takový problém. Chtěl bych reklamovat brýle. Tedy nevím jak to říct, omlouvám se.“
„Dobře nemám se tolik omlouvat, jen říct to co potřebuji. Tak tedy vzhledem k nesprávnému upevnění čočky došlo při nedbalém nárazu ke snadnému uvolnění z obrouček a následnému nenávratnému poškození čočky.“
„Říct to jednodušej, aha. Tak tedy rozbilo se mi sklo na brýlích?“
„Uklidnit se? Ale víte že se ženami neumím vůbec mluvit. Proč to musí být zrovna žena?“
„Aha abych se naučil s nimi aspoň trochu komunikovat. Ale já nevím jak to říct.“
„Ne to nepomůže. Ten metalový lomoz co poslouchám mě moc neuklidní.“
„Vyndat ruce z kapsy?“
„Ale já se snažím tvářit sebevědomě.“
„Dobře zkusím na tom zapracovat. Ted už musím domů, rodiče potřebují pomoct.“
„Ano, tak zase příští týden. Zkusím na té simulované situaci trochu zapracovat.“
Petra Šestáková

Valka Blomkvist:
Hugo, predal si mi špatné brýle, úplný šunt, predvčerom som objavila perfektné katakomby, krásne a nedotknuté, ktoré videli človeka naposledy v roku 1613. A teraz si predstav, čo sa mi stalo. Vliezla som do vnútra. Všade bola tma ale nechcela som použiť baterku pretože je hrozne nepraktická a potrebovala som mať obe ruky voľné. Katakomby boli úzke takže som batoh nechala pri vchode. Následne som si nasadila sluchátka a tie úžasné brýle s nočným videním, čo si mi predal. A hádaj čo. Po dvadsiatich metroch prestali fungovať. Takže som stála v chodbe plej mrtvol bez zdroja svetla a v ušiach mi hral Prokofiev a jeho Dance of the Knights, takže áno bolo to desivé. 4 hodiny mi trvalo nájsť cestu späť a to všetko len kôli tebe. Do Berlína sa mi podarilo dostať až neskoro v noci. Dnes ráno som vstala skôr a nechala za sebou 2 kúsky pizze a v posteli fakt sexy chlapa a to len preto aby som ti mohla rozbiť hubu. Takže mi odpovedz skôr než vytiahnem ten nôž z vrecka.
Andrea Bialková
 
Radovana:
Haló? Haló? Brý den, tady Radovana Smutná. Potřebovala bych vyřešit reklamaci. Tedy zařídit. Chápete. Nu. Já totiž koupila u vás nedávno takový pěkný sluneční brejličky, byla na ně reklama v letáku, když Michal David (je to talent, to se mu musí uznat) zpíval tu písničku o našem kraji, o Karlštejnsku. Moje moc oblíbená písnička, chichi. Vlastně jsem je nekoupila já, koupil mi je tehdá manža, on asi chodí za Milunou a tak jako na usmířenou, žejo… Od tý doby taky spává na druhý posteli, taky co máme nejmladšího… Tak se už tak rok nemuchlujem a ta Milena nemá tolik starostí, tak si myslim, že chodí za ní. GRRRRK. Jémináčku, pardón, já měla k snídani zbytek dortu ze včerejší svatby a asi mi to nedělá dobře na žáhu…. No a mně se tedy u těch brýlí ulomila nožička. Teda… Myslim si, že jsou mi moc úzký na můj obličej. Já mám takovej pěknej srdcovej.. On je manžel vybíral sám, víte. Tak asi nevěděl, jakou velikost zvolit. A nebo se mi rozbily omylem, nosila jsem je v kapse, ale to i můj starej dobrej kovovej hřeben, radši ho mám projistotu pořád po ruce, však chápete, panáčku, ne? No a asi se do sebe nějak zaklesly.
Dominika Ofélie Krausová

Žádné komentáře:

Okomentovat