30. března 2017

Netvor ze studny - napsala Lachasso Nguyên Thảo

Vsichni ho nesnasi, ale proc – to nikdy nepochopil. Je osamely, s nikym nemohl komunikovat – je jediny sveho druhu. Byl veliky, vetsi nez jakekoliv zvire, ktere videl, jeste k tomu mel jemne svitivou srst v noci.
Nevedel, kdy a jak se narodil, jen ze tahle studna je jeho domov, ktera ho chrani pred vnejsim svetem a od predatoru. Zil tu uz nekolik staleti, ale nikdy nemel spolecnika. Studna stoji uprostred niceho - obalena hustym lesem. Pokusil se zkamaradit se zviraty kolem sebe, ale vsichni se ho bali. Nikdy nemel spatny umysl, ale proste je sam. 

Jeden den videl stado JINYCH tvoru. chodi jen po 2 nohach, hulakaji podivnymi tony, nepretrzite – kdyz jeden nevyda ten hlas, tak druhy, a potom treti, proste cele stado hulaka kazdy podle sebe. Bal by se, ale ze vseho je nadseny. Mozna ho konecne nekdo bude akceptovat? Hele, maji s sebou i jine druhy zvirat, nez ty, ktere videl v lese cely svuj zivot. Nadsene vylezl pomalu ze studny. Priblizel se k nim, ale dostalo se mu jen divneho zirani a jeste vetsiho hluku od vsech a zacali na neho necim mirit. Citil nebezpeci a tak zacal ustupovat, vzdalil se od skupiny dvounohych tvoru a utekl zpatky ke studne.  Ostra bolestiva rana mu horela na zadech a panikou spadl nemilostive dolu do studny. Ti dvounozi tvorove ho nasledovali a porad utocili klackami s ostrou spickou, bolelo to. Shromazdili se kolem hrany studny a porad strilely.
Na dne studny byly rozdeleny dalsi cesticky a tak se napasoval do jedne z nich a koukal na klacky padajici do vody hned vedle nej. Slzy mu tekly z oci a plakal bolesti. Snazil se vyndat klacky ze svych zad a usnul placem. Kdyz se probudil, rany byly uz zcela zahojene. Jak dlouho spal? Vedel, ze je noc, protoze nevidel zadne svetlo. Mozna, ze ty dvounozi tvorove uz odesli a nechali ho na pokoji. Vykoukl ven z vody, kde usnul, aby se mohl podivat hvezdy. Nebyly tam. Prekvapenim vylezl ven ze studny a jen videl kolem ni kamennou pevnost. Mlatil do toho kamene ale nic se nestalo, oklepval, tloukl, rval, ale nikdo ho neslysel. To musel cekat, vzdyt je to uplne stejne, jestli je zamceny v pevnosti nebo venku. Stejne nikoho nezajimal. Zacal smutkem podrimovat. Spal dlouho, ani si nevsiml, ze ten hluk ustal a nakonec se kolem neho rozprostelo ticho.
Kolem kamenne pevnosti staveli zamek. Obrovsky, krasny a neznicitelny. Ta kamenna pevnost je ted nejhlubsi mistnost v celem zamku, nikdo si na to uz nevzpomel. Nevedeli o tom, ze tam dole je nejaky netvor, ktery spal tydny, mesice a potom roky. Byl naprosto odtrzeny od sveta. Nemohl zemrit, byl nesmrtelny – mozna to je jeho prokleti.  Jeden vysoky zvuk ho probudil. A nasleduje jeste vyssi. Neznely jako nic, co by znal. Vyplasene otevrel oci, ale cele telo bylo nehybne po takovem dlouhem spanku. Ty hlasy a zvuky se priblizuji k jeho pevnosti, hruzou se snazil dostat do studny, aby se skryl pred moznym nebezpecim. Ale telo nespolupracovalo. Zkutalel se a spadnul na zemi. Otevrela se škvíra ve zdi a byly tam dve malicke krehke postavy a drzely svetlo u sebe.
  Nechtel je zdesit, tak lehl celem telem na zemi a sledoval. Dve postavy u prurezu kamenne pevnosti koukaly na nej s velkyma ocima. Priblizily k nemu pomalymi, nejistymi kroky. Chodily na dvou nohach. Vypadaly stejne jako posledni tvorove, ktere na nej utocili. Trauma ho paralyzovala, jen lezel a trasl. Koukaly na nej a natahly ruce a a jemne dotkly jeho telo. Leknutim trosku vyskocil do vzduchu a ty dvounohe tvory vykrikly a utekly zpatky do otvoru odkud se objevily. Jejich oci ale porad byly slepene na nej.
Nadechly se a znovu priblizely k nemu, ted uz jisteji a pevneji. Dotkly se znovu telo a ted uz se nelekl - jen na ne nezne koukal. Zasmaly obe tvory a obalily se sve koncetiny kolem neho. Dotyk zive bytosti je tak hrejive a prijemne.

Žádné komentáře:

Okomentovat