22. března 2017

Kolo na Střele - napsal Honza Šprýmař

Vyhlédla ven přes zamlžené sklo. Za okny vlaku se střídaly řídké lesíky a travnaté stráně. Ale už za chvilku to přijde. Viadukt přes hluboké údolí říčky Střely, z kterého je vidět jen vzdouvající se moře lesů, kam až oko dohlédne. A v propastné hloubce se dole mezi kmeny jako stříbrná stužka klikatí Střela.
Ale to nejzajímavější, co se vystavuje zrakům pasažérů, je jízdní kolo, zavěšené na horolezeckém laně mezi dva mohutné smrky. Vznáší se asi deset metrů nad zemí jako nepravděpodobný přelud.
A už je to tady. Chvilka, kdy všichni otočí hlavy jedním směrem. Vlak zaburácí a s duněním vjede na most. Rozhovory ustanou, všichni se nalepí k oknům. Někdo se zeptá, co je to za zvláštní vtip. Kdo a proč si dal tu práci, a vůbec ,co to všechno znamená?
Téměř nikdo už nezná tu válečnou historii, kdy se v nedalekém mlýně scházela odbojová skupina, vedená dvěma místními mlynáři. A že se scházeli v mlýnici, dali si podle mlýnského kola i název: Kolo na Střele. Ukrývali partyzány, vyhazovali do povětří koleje. Na blízkém nádraží se jim podařilo zastavit transport s válečnými zajatci. A pak válka skončila, lidé z údolí museli odejít a mlýny zchátraly a rozpadly se. Lidé zapomněli. Až nedávno, bez vysvětlení, se znovu po letech objevilo kolo na Střele.
Vlak pokračuje a vjede do lesa. Vyhlídku zastíní vzrostlé smrky. Za lesem se objeví fádní, ale úrodná rovina, kde se vždy žilo snáze než v opuštěném lesním údolíčku. Odvrátí se od okna a vrátí se k učebnici. Nalistuje si dějiny Říma. Ty velké dějiny. Ty důležité.

Žádné komentáře:

Okomentovat