4. února 2017

Řemeslo má zlaté dno - napsal Vladimír Ježek

Do doby, než jsme se rozhodli rekonstruovat starý dům jsem necítil potřebu vybavovat se nářadím a učit se nějaká řemesla. Pryč byla doba, kdy se babička vracela z OPBH (pro mladé a neznalé Obvodní podnik bytového hospodářství, který se měl starat o státní byty) se slovy: Zatracený komunisti, tohle by si živnostník nedovolil!
Dneska už skoro každý pracuje soukromě, takže určitě nebude problém zajistit odborníky, kteří odvedou kvalitní práci.
Známí se jen poťouchle usmívali a přáli mi štěstí.
První srážka s realitou byl elektrikář. Vysvětlil jsem mu, co potřebuji, kde chci jaké zásuvky a světla, akceptoval jsem cenu a termín bez smlouvání a pak už jsem se nestačil divit.
Na některé zásuvky zapomněl, světlo v předsíni nešlo rozsvítit, ale vrchol byla zásuvka umístěná přesně do obdélníku, který jsem nakreslil na zeďˇ v kuchyni jako obrys skříněk linky. Když jsem ho na to upozornil, žoviálně odpověděl, že mu nevyšel drát, a že kvůli těm třiceti centimetrům to přece nebude předělávat. Slušně jsem mu poděkoval za spolupráci, zaplatil dohodnutou částku, nastudoval skripta, nakoupil zkoušečku, šroubováky, kabely a ostatní potřeby a za tři neděle jsem jeho odbornou práci zgruntu sám předělal. Pravda, nemám potřebnou kvalifikaci jako on, ale zase jsem alespoň upravil některá jeho svérázná zapojení dříve, než stihla někoho zabít.
Následovala celá řada dalších příběhů. Dodnes kroutím hlavou když si vzpomenu, jak mi přišel bagrista říct, že mu na lžíci visí dráty, na jejichž existenci jsem ho dvakrát upozorňoval a ještě jsem na místo, kde vedou položil prkno. 
Jo, na to jsem zapomněl šéfe - řekl mi - ale nebojte, to prkno jsem vám dal na stranu abych vám ho nerozbil. Tak já si zatím než si to dáte do pořádku skočím na svačinu…
Pokládám za štěstí, že pokusu připojit vodovodní trubku třemi odborníky, kteří přijeli v obrovské dodávce byla přítomna manželka. Už tak, když jsem je po hodině práce a třech telefonátech, kdy chtěli půjčit napřed hasák, pak pilku a nakonec horkovzdušnou pistoli poměrně nevybíravě vyhazoval, bylo to na hraně žaloby za verbální napadení. 
Od té doby jsem se poučil. Vybavil jsem si dílnu, od truhlařiny přes zedničinu, instalatérštinu, klempířinu až po pokrývačství a obkladačské práce si vše dělám sám. Možná nemám některé věci tak rychle, určitě je to pracnější a dražší způsob, ale mám jistotu, že je při práci použit i mozek a hlavně - za ty ušetřené nervy mi to stojí!

Žádné komentáře:

Okomentovat