24. února 2017

Obři na Zemi - napsal Jakub Rybička a rodina


„Mami, venku jsou obři!“, křičím a nedokážu odtrhnout oči od obrovských postav stojících na čerstvě napadaném sněhu před naším domem. „Mají kolem sebe nějaké dráty a vypadá to, že něco vysílají.“ Maminka přestane žehlit a jde se podívat. „Ale prosím tě, to jsou lyžaři, kteří si udělali chvíli odpočinek. Slunce sklánějící se nad obzorem jim prodlužuje těla“. Nevydržím to, oblékám se a vyrážím ven. Nikde po lyžařích ani stopa, ale obři na sněhu stále vysílají. Nedá se nic dělat, musím se jít poradit s Adamem.“

„Brácha Adam je mimozemšťan. Alespoň to tvrdí táta. Adam se pořád někam zavírá a nikdo pořádně neví, co vyvádí. Netuší, co se kolem něj děje. Tudle se divil, že stále ještě chodím na plavání. Nebo nevěděl, že odjíždíme na hory, přestože jsme se o tom celý týden bavili. Táta tvrdí, že Adam je z Marsu a zavírá se proto, že vysílá zprávy ze Země na Mars.“

„Adame, venku jsou obři,“ říkám již potichu, tentokrát u Adama v pokoji.

„Já vím. Jsou od nás, z Ardy. Nejsou skutečně tady, je to pouze jejich projekce. Jsou to Alcaiové. Čumím jako blázen a snažím se srovnat si to v hlavě. „Kecáš!“ povídám. „V životě jsem nebyl vážnější,“ odpovídá Adam. „Víš, jak poslední dva dny září na nebi ta hvězda, která tam nikdy nebyla? Prostě se tam zničehož nic objevila. To není hvězda, ale VYSAVAČ – intergalaktická imperiální zbraň. Září, protože ji spustili. Co to je vysavač? K čemu slouží? Kdo ji spustil? A proč?“ mám spoustu otázek. Už nějak nepochybuju, jestli je to pravda.“

„Dobrá, vše ti řeknu“ podezřele snadno souhlasí Adam. To normálně nedělá, ze svého života mě dost vynechává. „Jsem přítel Ardy a všech Alcai. Jsou to přátelé naší planety. Jsem jejich průzkumník. Našli si mě sami, komunikujeme spolu přes Internet. Nevím, jak to dělají. Před dvěma dny, jak se objevila ta zářící hvězda, jsem jim o tom poslal zprávu. Dost se vyděsili. Drž se – VYSAVAČ prý slouží k vycucnutí obsahu celého Internetu a ke zničení všech datových sítí na planetě. Vymysleli ho Karkaňové. Je to agresivní a výbojný národ žijící na planetě Obscurus. S VYSAVAČEM cestují vesmírem a vycucávají z obydlených planet všechny informace. Tím si ty planety podmaňují. Chápeš?“

„Nechápu vůbec nic. To by přece znamenalo, že už nikdy nebudu pařit žádnou hru ani sjíždět super videa z Youtube. Už nikdy neuvidím Jirku Krále. Tak to ne, musíme v tom Karkaňům zabránit.“
„Na bráchově počítači v Messengerovi se objevuje zpráva: „Adame, musíš napsat pirátský destruktivní program a umístit ho na tvůj Facebook. To je totiž část, kterou budou vysávat mezi prvními. Tvůj přítel Alcai Chorchoi. Jdeme na to,“ říká Adam a už si otevírá apinu na psaní takových programů. Sleduju, jak mu prsty běhají po klávesnici a nechápu tu změť angličtiny a tatarštiny, která bude asi ten destruktivní program. Najednou začně obrazovka blikat a z počítače začnou mizet ostatní apiny. „Už to spustili!“ křičí Adam, musíme pohnout“. Asi myslel Karkaně a jejich VYSAVAČ. Ďábelskou rychlostí dopisuje program a loaduje ho na fejs. Ukazatel naloudovaných dat se blíží ke 100%, ale stejně rychle mizí apiny a data z počítače. Tuším, že to samé se teď děje se všemi počítači na Zemi. „Musíme to stihnout! Prostě musíme! Dělej, dělej!!“ šílí Adam a já šílím s ním. Destruktivní program se nahraje ve stejný okamžik jako zmizí i poslední apina a celý operační systém. Počítač je mrtvý. Venku je nezvyklé ticho. Všímám si, že nefunguje elektřina. Tak se jim to povedlo!“

„Sedíme tiše v pokoji, koukáme na sebe a nejsme schopni slova. To je „konec“. Najednou oblohu ozáří nesmírná záře. Vychází přesně z místa, kde poslední dva dny svítila ta divná hvězda. Vlastně karkaňský VYSAVAČ. Chvíli přes samou záři nic nevidíme a pak je tma. VYSAVAČ zhasnul. Nechápu, co se děje. „Hurá,“ skáče radostí Adam. „Stihli jsme to. VYSAVAČ si nacucnul náš destruktivní program a sám sebe zničil. Inťák, apiny, pařící večery, ... Vše je zachráněno!“ Do pokoje vchází maminka. „Kluci, večeře! A abych nezapomněla, vypněte už ty vaše krámy, po večeři se budete učit. Už žádné hraní dneska“. „Klidně,“ myslím si, „zítra je totiž pátek a až přijdu z tréninku, všechno bude opět fungovat. Všechno. A stačilo tak málo!“

Žádné komentáře:

Okomentovat