3. listopadu 2016

Stamichman a poklady - napsal Michal Gololobov

Ilustrace Tomáš Staněk
“Prásk!” Rána byla větší než Stamichman čekal. Balvan se rozletěl na tisíce kousků. Jeho hromová hůl ještě
žhnula. Kamenů rozbil už bezpočet a jeho zlost se stupňovala. Marně hledal to, co by ji zastavilo. Tajemný poklad, který mu tak pomáhá.
Již dlouhá léta se obával, aby mu ho lidé nevytěžili. Proto těm dobrým nabízel jiná lákadla a zároveň trestal ty nenasytné.

Chlapíkům s čistým srdcem v lomu u Kamenného potoka nabídl mramor. Jiným zase v jeskyních různými znameními ukázal, kde je v tenkých žilkách zlato a stříbro. A také kde hledat červené průhledné kamínky, kterým se začalo říkat české granáty.
A tak nejednou i náhodný pocestný objevil poklad, který by zůstal zapomenut.
Naopak lidé příliš chamtiví skončili s polámanými údy pod závaly sněhu a kamení nebo se ztratili v jeskyních. A ti nejhamižnější a zlí už z podzemí nikdy nevystoupili. Stamichman z nich nadělal duchy, kteří berou vodu z říček a odvádějí ji do podzemí, aby se zase jinde objevila doprovázená jejich studeným dechem.
I přes tyto skutky, měl Stamichman stále obavy, že lidé mohli začít hledat to, co tolik potřeboval právě on.
Nad vrchem Klepý se zatáhly mraky. Kameny se tam hned, jak sleze sníh, klepou strachy bez své bílé peřiny. Teď se neklepaly, zato všude znělo: Kap-kap. Do nosu Stamichmana cvrnkaly první kapky, jak přicházela bouřka, přivolaná jeho holí.
Lijavec řádil dlouho. Dešťová voda tekoucí v proudech po zemi se najednou temně zabarvila. “Našel jsem to!” vykřikl šťastný Stamichman. Za skalkou byl kámen, jiný než ostatní. Byl temný a mazlavý. Byl to grafit – černý poklad. Již dlouhá léta ho Stamichman používal, aby do něj uvěznil svůj vztek. Čmáral s ním po skalách, aby ze sebe vypsal své temné myšlenky, a pomáhalo to!
Jenže jestli mu lidé začnou grafit brát, nebude mít kam odložit svou zlost a pod Králickým Sněžníkem se bude stále více zjevovat vedle dobrotivého Stamichmana i jeho druhé já. Škodílek, který se nemůže zbavit svých temných myšlenek. Zle by se pak kraji vedlo. Proto nesmí být poklady vyčerpány a musíme je chránit.

-----------------
Stamichman
[štamichman] – každé hory mají svého patrona či strážce a na Králickém Sněžníku na Dolní Moravě panuje Stamichman. Je to horský duch, nosí kouzelnou hůl a své lidi v kraji má opravdu rád, jen jim občas provede nějakou tu lumpárnu. Jen tak, aby byla legrace. Samotné jméno Stamichman pochází z německého slova Stamm Gast [štamgast], tedy ten, kdo je někde jako doma a všichni místní ho tam znají. A Stamichman je doma na Králickém Sněžníku. Patří k němu odnepaměti.
Vybrané příběhy nalaznete na Dolní Moravě na Stamichmanově naučné stezce, která by měla spatřit světlo světa již na podzim. Příběhy budou doprovázet dřevěné sochy.



Žádné komentáře:

Okomentovat