 |
| Jana Vobořilová, Fakulta designu a umění v Plzni |
„Už je ráno, už je ráno, pojďme přivítat nový den!“ vyzpěvuje skřivan radostně a čeká, kdy se i ostatní zvířátka probudí. Támhle vykukuje rozespalý zajíc a laňky už si dokonce vykračují ke studánce. Jen ta sova ne a ne se probudit. Už dlouho se jí skřivan snaží dokázat, o co všechno přichází, když celý boží den prospí, ale ještě ji ani jednou neprobudil.
Blíží se večer a vše pomalu utichá. Sova polehounku protáhne křídla a rozlepuje oči. Noc je tak krásná. Vzduch je vlahý, slunce nepálí, všude klid. A hlavně tu neřve ten blbý skřivan.
Poučení: Sovu na skřivana nepředěláš.
