No a třeba ten den co jsem si v Munnaru půjčoval mopeda, se hodila víc. Pod tento modýlek jsem pochopitelně, a jako ostatně všichni chlapi, nosil trenky. O svém spodním prádle se zde zmiňuji proto, že i v tomto se druhý, tradičnější způsob nošení a vázání sárongu liší. Pokud dokážete uvázat sárong tak, jako to uměl například Mahatma Gándí, už se v žádných trenkách škrtit nemusíte. Takto uvázaná látka vám totiž vytvoří jakési prapodvlíkačky, zabalí vás vzdušně kolem dokola i zepředu dozadu, vítr může všude a nikde nic co nemá, nekouká. Uvázat sárong po staru, je však velmi složité, a je k tomu výhodnější mít štíhlejší a menší tělo než mám já. Ale tohle byl jen jeden z důvodů, proč jsem se na toho chlápka nemohl vynadívat.
Byl asi tak v mém věku i stejně vysoký, ale ve vyšší váhové kategorii. Bylo po dešti a on pomalu kráčel, směrem ke mně, za párem obrovských tažných volů, a oral. Tamější přežvýkavci, používaní k tahu, mají za hlavou velký hrb. Dřevěné jho bylo o jejich hrby zapřené a dřevěná byla i radlice, která rozrývala půdu. Zemědělec tlačil na radlici, držel opratě a brodil se skoro po kolena rozmoklou zemí. A při tom všem, měl na sobě jenom pěkně postaru uvázaný sárong, který na něm držel jako přilepený.
Kdybych na to místo kdesi v Kerale dorazil ve stroji času před tisíci lety, a ne na mopedu v loni v létě, scénka by vypadala stejně. Je pravda že cesta na tohle setkání trvala několik hodin. Vyjel jsem z města a na každé křižovatce zahýbal na menší cestu. Po nějaké době jsem opustil silnici. Pak zděné domky začaly nahrazovat hliněné stavbičky a místo plechu, na střechách byl už jen rákos. Vodní bůvoli se rozkošnicky povalovali v kalužích u cesty a zvířecí potahy vystřídaly auta. Nefalšovaná exotická nádhera nedotčená staletími.
Dlouhé minuty jsem stál a užíval si tu chvíli. Oráč se pomalu přiblížil a já litoval, že neumím v jeho jazyce pozdravit. Sepjal jsem tedy dlaně kousek před nosem, mírně k nim sklonil hlavu a pozdravil alespoň v hindy: „Namaste.“
„Hallo,“ odpověděl. „Where are you from?“
Nechal jsem se zaskočit jen na chvilku a hned jsem překvapeně odpověděl: „Hello, I am from Czech republik.“
„Check republic?“ tvářil se nechápavě a mně znova běželo hlavou - to teda ti zákonodárci fakt podělali - kontrolní republika...
„Czekoslovakia before,“ dodávám spěšně, a jako už mnohokrát předtím.
„A, yes. I now. You use to be part of Russia. But now you are free,“ shrnul naše moderní dějiny archetypální hospodář. Vykouřili jsme spolu bee-deeska, a prohodili pár slov. Má dvě děti, bratr pracuje v Emirátech, baví ho historie a politika, kromě rodné malajalámštiny čte i v hindi a v angličtině.
Probrali jsme náboženství, dotkli se současné politické situace. Pak ukázal výmluvně na mračna na obloze a obřadně jsme se rozloučili. On otočil odpočinuté volky, já našlápl mopeda, a když jsem odjížděl tak jsem si slíbil, že vám, našim traktoristům o tom napíšu. Chlapi, potkávám vás ve vašich strojích na silnici již pár let. Vaše traktory bývaly velké. Pak obrovské a teď jsou již gigantické. Nedivil bych se, kdyby jejich nehoráznost přitáhla pozornost turistů z Indie. Proto naléhám: hoši nezanedbávejte angličtinu a pamatujte si: Kerala byla dlouho britská kolonie, ale od roku 47 je Indickou svazovou republikou. Stačí říct: „ Now is free.“
