3. listopadu 2016

O sekyře a provazu - napsal Karel Hladík

Vendy Podhraská,
Fakulta designu a umění v Plzni
„No to je dost že jsi doma,“ spustil provaz na sekyru, jen co vstoupila do dveří. „Kdo se má s tou večeří ohřívat?“
„Hele, nech toho,“ odpověděla popuzeně unaveným hlasem sekyra. „Dneska to stálo v práci za draka. Vázla organizace. A když konečně přišlo na stíhání, chlap se cukal a řval, že on nikoho nezabil, že je nevinný a takové ty žvásty.“
„Jak ostatně každý druhý, však to znáš,“ pohladil smířlivě provaz sekyru a dal na plotnu hrnec s jídlem.
„A do toho ty lidi, co se přišli podívat pořád jen nedočkavě hulákali, kdy už to bude. Kdo se má potom soustředit,“ vzdychala sekyra.

„Nojo, tak to tě úplně chápu,“ řekl provaz a poplácal sekyru po topůrku. „Já jsem měl takhle minulý týden na práci pohlednou mladou paničku. Údajně otrávila svého manžela. Snad kvůli penězům. Klidná, se vším smířená. Ten její útlý hebký bílý krček praskl jedna radost. Ani nemukla.”
„Naštěstí se to nakonec trochu srovnalo,“ líčila sekera. „Katův pomocník dal tomu chlápkovi pár ran holí, nasadil mu roubík a přitiskl hlavu ke špalku.“
„Tak vidíš…“ „Nojo, jenže i mistr popravčí nebyl dneska ve formě,“ odvětila sekyra. „První ránu netrefil mezi obratle, ale vzal to přímo přes druhý krční. Dělala jsem, co se dalo, ale zvládla jsem ten krk přetnout jen asi do polovičky. Chlápek sebou začal hrozně házet a pacholci měli co dělat, aby se jim nevytrhl a nezačal běhat po popravčím lešení s napůl useknutou hlavou jako špatně podříznutý kohout. Do toho začali někteří lidé v davu křičet strachem, zvláště ti v prvních řadách, které postříkala krev z rozseknuté krční tepny. Hrozná práce.”
„Jak to dopadlo?“ „Napodruhé se už mistr konečně trefil a hlava letěla pěkně rovnou do koše.“ „Příště to bude zas v pohodě,“ odvětil provaz od plotny a konejšivým hlasem dodal: „Jdi se umýt, máš tady na ostří ještě pár kapek krve. Večeře už je ohřátá.”
Poučení: Od nástrojů moci soucit nečekej.

Žádné komentáře:

Okomentovat