Medvědice s malým medvídětem bloudily ledovou krajinou. Matka hledala potravu. Věděla, že síly jí ubývají a jen dobrý úlovek jim zajistí přežití. Zahlédla tuleně a vydala se za ním. Tuleň ale skočil do vody a potopil se. Medvědice se o jeho pronásledování ani nepokusila, jasně tušila, že ve vodě nemá šanci. Jak ztrácela síly, víc si uvědomovala, že jimi nesmí plýtvat na marné pokusy. Musí se snažit o jistý úlovek. Mezitím orel, sledující medvědí snažení, ulovil menšího ptáka a s plným břichem dál pozoroval matku s potomkem putující jednotvárnou pustinou.
V díře v ledu nedaleko vykoukla běluha.
„To by byl skvělý úlovek, veliká zásoba tuku,“ přemýtala medvědice. Běluhy uvěznil led. Cítily, že medvědice číhá, nadechnout se ale musely. Medvědice sebrala poslední zásoby sil a vrhla se na právě vynořujícího se kytovce. Chytila ho a táhla ven. Bojovala. Nakonec ale neměla dost sil dostat ho z vody.
Malé medvídě matku sledovalo opodál. Netušilo, co ho čeká. Pár hodin po posledním neúspěšném lovu vyčerpaná matka medvídě zabila a sežrala.
Orel se zhrozil. Přiletěl k medvědici a celý rozhněvaný se na ni obořil: "Jak ´jsi mohla tak strašnou věc udělat?" Ona jen zvedla hlavu a vážně odpověděla: "Byla to jediná možnost. Kdybych zemřela hlady, mládě samo nepřežije. Když přežiji já, přivedu na svět jiné mládě a snad bude mít víc štěstí. Když nepřežiji, zemřelo alespoň rychle. Beze strachu z predátorů a hrozné smrti hladem."
Poučení: Nesuď nikoho. Většinou neznáš jeho pohnutky.
