Každý den jsem chodila kolem domu, na jehož zahrádce na lavičce už několik dní hlasitě naříkala paní. Nakonec jsem se osmělila a zeptala se jí, co se stalo. „Umřela mi kočka, to se stalo!“ odvětila.
Přisedla jsem si k ní a povídám: „Naproti bydlí vaše sousedka, jejíž manžel a synové zahynuli ve válce a ona zůstala úplně sama!. Tohle je tragédie, smrt vaší kočičky brzy přebolí.“
K mému překvapení odpověděla, že jí smrt všech jejích sousedů vůbec nezajímá a je jí jedno.
Jen její kočka pro ni byla to nejdražší... a jediné, co měla ráda.
