„A co?“
„Ne, nemám. Nevím o čem psát!“
„Tak já ti poradím, přines papír a pši!“
Nevěřícně zírám! Po kom to dítě proboha je! Nicméně odcházím pro papír a tužku zvědavá, co se bude dít.
„Oliverku, kdo bude náš nezvaný host?“ ptám se.
„Maminko, nepozveme Tomíka na oslavu narozenin a je to!“
„Nezvaný host?“
„No, Tomíka nepozveme na oslavu narozenin, ale on v tajnosti přijde a ukradne ti to, co máš nejvíc ráda. A maminko, co máš nejvíc ráda?“
„Tebe!“
„To se nepočítá!.... Tak ti Tomík ukradne ten zelený prstýnek od Ježíška. Ten máš přeci taky ráda! Ukradne ho a ty budeš křičet „zloději, zloději“, jo? …Napsalas to tam dvakrát? Zloději, zloději?“
„Napsala, neboj, koukni.“ ukazuji na papír jako malá školačka
„Pši dál…Přijedou policajti a zjistí, že tam pachatel nezanechal žádné stopy. To bude obtížný případ…Ale nakonec najdou na okně stopu a Tomíka zatknout. No a pak přijde barevný sloník a je konec!......... Tak vidíš! A máš to hned!“
Směju se a ptám se: „Myslíš, že to bude dobrý?“
„Myslím, že moc dobrý?“
„Oliverku, a jaké z toho plyne poučení?“
„Že život je hezký, maminko!“
Poznámka autora: "Pši" je rozkazovací způsob od slovesa psát.
