13. června 2016

Vánoční přírůstek - napsal Vladimír Ježek

Jako každý rok před Vánoci jsme si doma všichni psali přání Ježíškovi.
Jako každý rok jsem byl nejhodnější, tak jsem si musel sepsat nejdelší seznam.
Jako každý rok jsem napsal pár věcí, které by mi udělaly opravdu radost a doplnil je hromadou  nesmyslů, které stejně nedostanu, ale aspoň budu za vtipného živitele.
Jako každý rok jsme dali přáníčka za okno a ráno byla pryč.
Ale tím podobnost s předchozími lety skončila.
I v klasickém předvánočním shonu jsem si nemohl nevšimnout proměn své drahé polovičky. Napřed zasmušilý výraz, pak uštvaný výraz a nakonec výraz vítězoslavný, plný napjatého očekávání. Byl jsem nervózní jak před maturitou. Co se chystá?

Konečně je tady Štědrý večer. Vrhám se nedočkavě na dárky. Měkké rovnou dávám stranou. Tohle bude ono! Hranatá tvrdá krabice s mým jménem. I podle manželčina výrazu je jasné, že jsem na to kápl. Opatrně trhám papír a nechápavě koukám na pouzdro na housle. Proč by mi proboha dávala housle? Ale v tu chvíli mi to došlo! Polilo mě horko. Jako největší blbost jsem do letošního přáníčka napsal elektrické pražcové housle.

Ne, to není možné, nic takového přece neexistuje, to mě jenom zkouší. V pouzdře budou třeba nové tepláky a společně se zasmějeme jak mě dostala. Otevřel jsem pouzdro... a nezkouší. Byly tam! Moje sbírka se rozrostla o pěknou raritu!  Ale jak teď z toho ven - muselo dát strašnou práci něco tak bizarního sehnat! Když přiznám, že jsem to myslel ze srandy, bude jí to hrozně líto…
“Tak nám něco zahraj taťko!”
Nesmím ztratit tvář! Vyndal jsem housle z pouzdra a zapojil je.
Jak se to vůbec ladí? Netuším, tak zavtipkuji, že jsou naladěné z fabriky a zkusím zahrát Skákal pes. Kdybych nevěděl, co hraju, tak to sám nepoznám. Skřípání mi rve uši a pozoruji, že manželka i děti mají podobné pocity. Opatrně ukládám housle do pouzdra.
“To je všechno?! Ty už nebudeš hrát?!”
“Ne, nebudu, vždyť slyšíš, že na housle neumím.”
“A na co jsi je tedy chtěl? Umíš si vůbec představit, co to dalo práce je sehnat?!”
“No přeci abych vyzkoušel, jestli na ně náhodou neumím! A bohužel neumím. Ale jsou krásné mamko, moc ti za ně děkuju!!!”
Nakonec to dopadlo dobře - přežil jsem, i když to bylo jenom o fous.
A navíc mám ve skříni elektrické pražcové housle a tím se moc lidí pochlubit nemůže.

Žádné komentáře:

Okomentovat