- Co děláš?! Proč mi to přepínáš?!- Jé, promiň, já si nevšimla, že to sleduješ.
- Jasně, sedím s otevřenýma očima před puštěnou televizí - koho by napadlo, že se dívám?
- Nech si tu ironii! Vždyť máš otevřenou knížku, tak jsem myslela, že si čteš!
- No vždyť si čtu. A přitom koukám na televizi.
- Vždyť se tak nemůžeš soustředit ani na jedno.
- Já se nechci soustředit, já jen potřebuju, když přijdu utahanej z práce, tak na půl hodiny vypnout a zresetovat hlavu!
- No, to si klidně resetuj. A proč si nejdeš radši sednout ven - je tam hezky!
- Já si nechci jít sednout ven, já chci sedět tady, mít otevřenou knížku a puštěnou televizi! Na programu, který si vyberu - můžeš mi to PROSÍM dopřát?
- Vždyť ti v tom přece nebráním. Tak si to klidně přepni zpátky když chceš - já jdu stejně nahoru žehlit…
- COŽE? Když jdeš nahoru žehlit, tak proč mi to tu přepínáš?
- To neřeš, to bys stejně nepochopil. Ale mohl bys zatím poskládat ponožky.
- Pane Bože, zač mě trestáš? Tohle si snad ani já nezasloužím!
- Prosím tě nenervuj se a klidně se dívej. A až si odpočineš, najdeš mě nahoře. Tak zatím...
- Uf, asi budu potřebovat silnější prášky na tlak...
