• Venco, dneska nemůžu, slíbil jsem doma, že pověsím garnýže a záclony a že si uděláme s Janičkou hezký večer.
o Tak nic no, jen jsem se zeptal, tak třeba příští týden.
• Ale pivo bych si dal, pěkně na zahrádce, škoda že dneska fakt nemůžu.
o Škoda no.
• Ale tak jedno bych dát asi mohl.
o Víš, že u jednoho nikdy neskončíme? Běž raději domu, Janička by byla ještě na mě naštvaná, že Tě tahám zas do hospody.
• No tak si dám dvě rychlý a půjdem.
o Hele znáš to, jedno dvě, slovy dvanáct. Rozjetý vlak nezastavíš.
• Už jsem vnitřně nalomenej, neměl ses mě ptát. Když už garnýže počkaly dva měsíce, počkaj ještě den a pěkný večer si můžeme udělat i tak.
o No jak myslíš. Tak v půl šestý v metru?
• Klidně v pět, dostal jsem žízeň…
