4. ledna 2017

Inzerát - napsal Karel Kos

Kuchyň, dvě ložnice, obývák a bezva cena. Na tuhle prohlídku jsem se těšil už jenom proto, že byt byl v mé oblíbené pražské části, jenom kousek od kulaťáku. No jo, ale na koho mam vlastně zvonit, zarazil jsem se u vchodu do domu. Z inzerátu vím pouze číslo popisné, a že byt se nachází ve zvýšeném přízemí. Toto dilema vyřešil bzučák od dveří, který začal drnčet přesně v okamžiku, když jsem rozjímal u zvonků, který z nich vlastně zmáčknout.
Majitel mě nejspíš už vyhlíží. To vypadá velmi slibně, že bych měl štěstí už při své druhé prohlídce? S tím vyhlížením jsem měl pravdu. Jedny ze dvou vchodových dveří na patře už byly na půl otevřené a za nimi v pološeru, s úsměvem na rtech, postávala pohledná mladá blondýnka. Dobrý den, pozdravil jsem. Jsem tady na ten inzerát, dodal jsem, aby nedošlo k žádnému omylu. Blondýnka lišácký přikývla a něco souhlasně dodala, čemuž jsem úplně nevěnoval pozornost, ale stačilo to na to, abych poznal, že slečna nebude čistokrevná Češka. Více než přízvuk mě však fascinoval její úsměv, který mi přišel vzhledem k důvodu, pro který jsme tam sešli trochu přehnaný. Navíc mému klidu nepřidal ani fakt, že slečna mě od samého začátku zcela hypnotizovala pohledem. Naštěstí jsme rychle přešli do první místnosti a já se mohl plně věnovat prohlídce bytu. Tak bezva, první pokoj. To bude asi ložnice. Uprostřed místnosti vidím velkou postel, na ní polštář, peřina, vše oděno do černého saténového povlečení. Na nočním stolku rozsvícená lampa, jejíž potemnělé světlo, spolu s těžkými zataženými závěsy, dodává pokoji trochu až hororový nádech. V e stínu lampy jsem ještě zahlédl nějaký umělecký artefakt, asi nějaká moderna. Pokoj je jinak v podstatě prázdný, nezabydlený. Tipuji, že tu někdo přespává pouze příležitostně. Vzduchem se také line vůně nepříliš vábného olejíčku. Nechápu, že to tu aspoň trochu nevyvětrá, když čeká potencionálního nájemníka. Z mého zájmu o pokoj, mě vytrhne až paní domácí, které se v nestřeženém okamžiku nějak podařilo dostat do mého osobního prostoru. Trochu jsem se lekl a raději udělal krok zpět. Mohu vidět další pokoj? Zeptal jsem se nejistě a předstíral, že jsem si tohoto narušení nevšiml. Jaký další pokoj odvětila blondýnka, teď už se silným ruským přízvukem. No další pokoj. Pro mého spolubydlícího, kamaráda chápete? Ty tu máš kamaráda? Odpověděla udiveně. Ano, čeká venku, zalhal jsem ze strachu. Dva tisíce vyhrkla. Co dva tisíce? Nechápal jsem teď já. No jestli se k nám chce přidat, musíte doplatit dva tisíce. Proč bych měl jako platit za prohlídku bytu, reagoval jsem. Jaká prohlídka odvětila zas ona. No byt 3+1, inzerát rozumíte? Teď už určitě rozuměla, což se dalo hravě rozpoznat z jejího vyděšeného obličeje, ze kterého zmizel úsměv z předchozích minut. I když rychlost, se kterou mě z bytu vyhodila, byla neuvěřitelná, stačil jsem si ještě všimnout, že to, co se předtím zdálo být potemnělé světlo, je světlo rudě červené, že smrdící olejíček je plápolající svíčka a to co se jevilo býti uměleckým dílem, je ve skutečnosti erotická pomůcka obřích rozměrů. Ještě než se za mnou definitivně zabouchly dveře, uvědomil jsem si, ještě jednu důležitou věc, která mě asi měla varovat a to, že paní domácí byla celou dobu pouze v průhledném županu s krajkovým prádlem pod ním.
Druhý prohlížený byt, nacházející se hned přes chodbu už sice měl slibované dvě ložnice a obývák, ale jinak v žádném jiném měřítku nedosahoval kvalit bytu prvního. Odhaduji, že nakonec nejspokojenějším člověkem toho dne byl postarší pán, kterého jsem zahlédl, jak se slovy: "jsem tady na ten inzerát", mizí v záři červeného světla.

Žádné komentáře:

Okomentovat