Favorit - napsala Michaela Kovářová

Ačkoli je Amsterdam město s nejvíce rozšířenou cyklodopravou v Evropě, já sem přijíždím bez kola. Na okamžik, kdy si půjdu koupit zdejší, nové kolo se jako vášnivý cyklista těším mnohem více, než na cizí kulturu a univerzitní zážitky v cizí zemi. Na rady místních přátel mířím na burzu kol, která je na začátku semestru zvlášť přeplněná. Přicházím s přesnou představou o počtu koleček, stavu řetězu či citlivosti brzdných lan, míjím desítky exemplářů, které by mě bezpečně nevyvezly snad ani z téže brány. Jenže všichni jako by vzali první - výběr se v mžiku tenčí a tak beru za vděk aspoň jeho. Mám svého Favorita!

Je šedý, přesně tak jak odpovídá oprýskané černé či stářím ušmudlané bílé. Na můj stisk reaguje pouze přední brzdou – brzdná setrvačnost má však na místní nekonečné rovině své výhody i nevýhody. Mé zvědavé ruce přejíždí po rámu, kde spočinou na páce, jež po otočení o 180 stupňů vydá ztěžka rachotivý zvuk. To je vše. Vše? Ne! Ty budeš přehazovat! Už pravděpodobně před dlouhými lety spočinul řetěz ze dvou možných koleček na tom nižším převodu. Nejbližší převýšení je ale vzdáleno 50 kilometrů, a tak mě polévá horko z toho, jaké horko mi bude při takové frekvenci šlapání. Dostávám se k zadním partiím, které mě nepřekvapí a svou prázdnou duší mi připomenou, že i zde budou potřebovat mírné pohlazení. Protože mě můj Favorit bude vozit i z nočních tahů, rozplývám se alespoň nad fungujícím dynamem a hřeje mě myšlenka, že díky mé intenzitě šlapání mi bude závidět i baterka Duracel.

Nakupuji. Spravuji, opravuji, přehazuji, až konečně nasedám a vyvíjím bezkonkurenční rychlost, ze které až praskají ráfky.

Žádné komentáře:

Okomentovat