3. listopadu 2015

O umíněném jezdci - napsal Karel Hladík

“Člověče, slez ze mě, dál už se to nedá”, povídá kůň jezdci.
“To víš že jo”, odpovídá jezdec,” víš kolik jsi mě stál peněz a smlouvání, a teď bych měl jít pěšky?”
“Člověče, opravdu slez, dál už nepojedu”, nedá se kůň, a vítr si pohrává s jeho hřívou.
“Ani nápad”, trvá na svém jezdec, “vždyť sedlo, uzda, jezdecké boty a vše další mě stálo celé jmění. Pohni sebou, ať dojedeme včas.”

“Ale my včas nedojedeme”, odpovídá mu kůň, “protože jsem mrtvý.”

Poučení: Nezkoušejte jezdit na mrtvých koních, i když Vás stáli jmění. Lepší je jít po svých.