"V tomhle nikdo pašíka neucítí", hlesl nadšeně Vašek. Tma nového útočiště ho okouzlovala vyhlídkou na další dobrodružství. Se skloněnou hlavou zkoušel pevnost zbouchaných latí. Tvrdá ruka zemědělce, která místu určila tvar, se s dílem nemazala. Tu škvíra, tu lehká nerovnost, ale čert to vem. Pro dětské dovádění to stačilo. Alespoň na zimu. Úkryt o čtyřech metrech čtverečních, s nízkým stropem, posazený doprostřed dvorku jako symbol blahobytu, poskytoval Vašíkovi i jeho kamarádům dostatek prostoru pro jejich příští plány.
Velkoryse přehlíželi podlahu z udusané hlíny, absenci jakýchkoli oken i smrad, který chlívek po předchozích nájemnících stále okupoval. Jejich dětské nosy byly zaplněny vděkem za novou střechu nad hlavou. Co na tom, že jen potaženou kusem starýho igelitu. Hynek, i přes šero, kterým byl jejich nový bunkr naplněn, donesl temperky. Chtěl stárnoucímu dřevu přidat trochu radosti. Pod jeho štětcem začaly na zdech chlívku vlát vlajky států, které jen znal. „Namalovat tak všechny“, povzdechl si. Sám ale tušil, že všechny nestihne. Blížilo se jaro a celá parta kluků moc dobře věděla, že nejpozději v březnu přijde nový podsedník a oni zas pomažou ven. A vůbec jim to nevadilo, protože mít bunkr z chlívku je sice fajn, ale už i malí kluci vědí, že sdílet nemovitost napůl se sviní prostě není dobrý nápad.
