Toby - napsala Lenka Štraubová

Toby sedí u velkého dřevěného stolu a při žlutavém světle plynové lampy čte tlustou knihu. Je to jeho oblíbené místo ve srubu, stačí zvednout hlavu a může pozorovat nejen příjezdovou cestu, ale i okouzlující horské panorama s dominantní horou Mt. Edith Cavell. Horu vidí ohraničenou okenním rámem a Toby si představuje obrázek na pohlednici, který se každým dnem proměňuje. Když v dubnu nastoupil službu ve vysokohorském hostelu, hora byla celá pokrytá sněhem, působila nedostupným dojmem, ledové plotny se blýskaly v mrazivých paprscích slunce a jen ranní červánky jí dodávaly přívětivější ráz.

Jaro do Skalistých hor přicházelo jen zvolna, sluneční svit pomalu nabíral na síle a sníh a led na úbočích hory dlouho odolával. A najednou jaro přišlo ze dne na den, sníh úplně zmizel z okolních luk a hora vypadala jako zebra. To tající sníh klouzal po skalnatých stěnách a zachycoval se na stupních hory, na těch pravidelných vrásách, které byly nejlépe zřetelné právě v době tání. Nakonec sníh vydržel jen na vrcholu hory jako pruhovaná čepice a na splazu ledovce, a tak se na pohlednici objevil anděl. Svým tvarem ledovec připomíná bělostného anděla s rozhozenými křídly po úbočích hory, jmenuje se Andělský ledovec.

Toby na anděly nevěří, ale asi malý andílek při něm stál, když se rozhodl vzít tuto službu. Inzerát na správce hostelu ve Skalistých horách ve výšce 1.500 metrů nad mořem objevil právě v březnu, ve chvíli, kdy mu končila terapie, a nevěděl, co dál. Toužil začít znovu, daleko od těch proklatých, blikajících mašin, daleko od kamarádů, kteří se na něj v nouzi stejně vykašlali. Potřeboval práci, aby mohl splácet dluhy, potřeboval střechu nad hlavou. Rozhodl se rychle a dobře.

Ve svém horském království se cítí bezpečně. Když ho popadla touha po hře a začaly ho svrbět prsty, popadnul sekyru a štípal velké špalky dřeva tak dlouho, až z hlavy všechny touhy vyhnal a prsty vůbec necítil. O špalky tu nouze není a výsledek práce hřeje nejen jeho.

Zpočátku mu dělali společnost hlavně medvědi, tušil je v lesích okolo srubů, nacházel jejich stopy, k večeru je párkrát pozoroval z bezpečí srubu. Snažil se nedávat příležitost k setkání a ani chlupáči po něm nijak netoužili. Se vzrůstajícím počtem hostů v hostelu medvědí návštěvy přestaly. Hosté přijížděli ze všech koutů světa a Toby, zde ve vysokých horách, povýšil i na společenském žebříčku. Z mizerného gamblera se proměnil ve váženého správce a lidé ho mají rádi. Nikdo nezná jeho minulost a s nikým už se v budoucnu pravděpodobně nesetká, ta pomíjivost lidských vztahů mu vyhovuje.

Se železnou pravidelností v neděli dopoledne Toby opouští na pár hodin své hosty a vydává se k ledovcovému jezeru. Nechodí po pohodlné silnici, stoupá pokaždé jinudy, lesní cestou mezi statnými kanadskými smrky, přes horské louky, po kamenitých cestičkách. Miluje chvíli, kdy se před ním otevře to známé panorama z pohlednice, které se mění v úžasnou 3D projekci.

Žádné komentáře:

Okomentovat