Dva pohledy na jeden dům - napsala Adéla Boučková

Rodný dům
Nezkrocená zahrada vyprávěla tajemné příběhy, znamenala pro ni obří kytice šeříků na jaře, meruňkové koláče v létě, ořechy, které smiřovaly se školou na podzim a sněhové bunkry v zimě. Temná chladná chodba ji zneklidňovala, nikdy jste nevěděli, jestli vás schody zavedou domů nebo do toho jiného patra, kde bydlela čarodějnice.

Domov samotný pak znamenal patetický obývací pokoj plný starožitného nábytku z temného dřeva a kůže, kam sama nesměla, pokoj rodičů s maminčinou vůní a tatínkovými mapami, vlídnou kuchyni s oranžovou linkou, koupelnu se západem slunce a hlavně dětský pokoj, ve kterém jste mohli tančit i hrát na schovávanou, s půlkulatým oknem, u kterého s Gabčou každý večer počítaly hvězdy.


Dům na prodej
“Dobrý den”, ozval se za ním holčičí hlas. Malá ho obezřetně obešla a hbitě se prosmýkla do domu. Ozvalo se cvaknutí zámku a vzdalující se kroky.

Dům, přesněji řečeno činžovní vila, byl na velmi dobrém místě, uvažoval. Zjevně čtvrť pro lepší lidi, tichá, klidná, s nízkou kriminalitou - a přitom jen pět minut od metra. Zkoumavě přejížděl pohledem od střechy po dvorek a dům jakoby se před jeho očima scvrkával. Střecha byla nová, ale ateliér bude třeba zrekonstruovat. Dále tři prvorepublikové byty, vzdušné, světlé, jen zbrousit parkety a mohou se pronajmout… garáže chybí. Mrzutě uvažoval - zahrada je rozlehlá (a taky zanedbaná), ale pokud bude chtít postavit pěkný krytý bazén a terasu s grilem, nezbude dost místa. Bude jednodušší pokácet ty dva ořechy na dvorku a vybudovat garáž pod ním - stejně by zašlou dlažbu musel nahradit něčím stylovějším…
Hezký den
Adéla

Žádné komentáře:

Okomentovat