Pruhovaná návštěva - napsal Ondřej Nulíček

Sedám si na pařez. Po 34 km nočního pochodu je čas na první svačinku. Navíc svítá a to si nechci
nechat ujít. Vytahuju termosku. Káva už není horká, ale stále dost teplá na to, aby mě zahřála.
V pravidelných intervalech pozoruji protější hřeben kopce, kde podle záře vyleze Sluníčko. Stromy kolem mě získávají jasnější kontury, jak světlo pozvolna vymítává tmu.
Za mnou se něco začíná dít. Přes blízký vršek to nevidím, ale zřetelně slyším zesilující odezvy odbrouzdávaného listí.
´Ať jsou to srnky!´

Hledím natěšeně k vršku. Ruch stále zesiluje. A už vidím první zvířátko. A další a další… Srnky to nejsou. Jsem zklamaný. Na vršek postupně vyšplhá celé stádečko divočáků. A stále se blíží. Asi jsem po větru a nejspíš nebudou mít zrovna jestřábí zrak. Nehýbám se. Jsem pořád zklamaný a zklamaně sleduji, jak si to ke mně rázují. Vepředu důstojný vůdce, kousek za ním další samci, za nimi samice, všichni v příkladné formaci, jen prckové v pruhovaných pyžamech na chvostu stáda disciplínou zrovna neoplývají.
Ve vzdálenosti chabých osmi metrů mne přeci jen zaregistrují. Vůdce zafrkne mocné ´stát´. Tak tam stojíme a hledíme si do očí. Tedy oni stojí a já sedím. Prohlížím si jejich jiskrná světla, zvláště toho nabručeného vůdce, teď už celkem se zájmem. Oni si zase nevěřícně prohlížejí mě. Co chvíli některé ze zvědavých selátek vyběhne ze zákrytu velkých, aby se taky podívalo. Jinak se nic neděje.
Po nějaké době si říkám: ´Takhle tu přece nestrávíme celý den!´
Přicházím s řešením: „Helejte, teď jsem tady já, tak mě vobejděte!“
Vůdce na mě po dramatické pauze zavrčí. Jako pes. Čekal bych cokoli, teda ve skutečnosti nečekám nic, ale tohle? Jsem překvapený a nedávám to na sobě znát. ´Co asi udělá teď?´
Další dramatická pauza. Kromě selátek se nikdo nehýbe. Vůdce pískne a pohodí hlavou doprava. Tím směrem stádečko odchází.
Rychle se vracím zrakem zpátky k protějšímu hřebenu. Akorát. Slunce vychází. Dopíjím kafíčko. Divočáci několikrát proběhnou v uctivé vzdálenosti na protější louce. Je jich dvanáct. Vypadá to na čtyři samce, tři samice a pět prcků.
Zvedám se z pařezu a teprve to vidím. Pět pelechů nepravidelně rozmístěných kolem pařezu. Aha!



Žádné komentáře:

Okomentovat