Bylo vypsané výběrové řízení. Přiznávám, že jsem měla obavy, jaký bude můj nový „spolubydlící“. S Bárou č. 1, které nyní říkáme pracovně „mamina“, přišla velká úleva. Je to prima holka, přímá, veselá, s jasným pohledem na život. Z kolegiálního vztahu vniklo přátelství i mimo brány Spořky.
Po odchodu Báry na mateřskou pro mě nastal opět čas nejistoty. Po tak vysoko nastavené laťce se těžko budu s někým novým v kanceláři sžívat. Přišel den D a přišla Bára č. 2., které jsme říkaly „malá Bára“. Byla to živá a upřímná holka nevelkého vzrůstu a já si oddechla. Sedly jsme si pracovně i lidsky.
Čas plynul a půl roku nato přiletěl pták. Tak my v práci říkáme projektům, jejichž obsahem je hromadné propouštění. Je to proto, že vždycky nesly jméno nějakého ptáka. Tentokrát to byl Kondor ??? a ten si odnesl z týmu plánovačů i malou Báru. A já jsem musela změnit náplň práce a seznámit se s novou kolegyní. A jak jinak než s Bárou. Říkám si, jaká je pravděpodobnost, že tři po sobě jdoucí kolegyně budou stejného jména a přitom tuším, že příběh je u konce. Bára má totiž příhodné příjmení, Konečná.
