Neslušné sny Arnošta Lustiga - napsala Dana Emingerová

Zdroj: wikipedie
Spíš?
Ne.
A co děláš?
Dívám se.
Na co?
Teď na tebe.
Já tě nevidím.
Hele, pocem, tobě to fakt moc sluší. Jsi bezva holka.
Jak se vlastně máš?
Teď báječně, když jsi přišla.
Není ti tam dole v noci zima? Prý ti dali na sebe jen bílý rubáš.
Ale já jsem nahoře.
Nosíš andělská křídla?
Blázníš? Copak jsem svatej?
Stýská se mi.
Vždyť jsme pořád spolu. Často si mě posloucháš v magneťáku. Vím to. A strašně se u toho chechtáš.

Můžou za to ty tvoje pekelný vtipy.
Tady si je povídáme taky. Josue si fóry o sobě sbírá. Třetinu kolekce má ode mě. Včera mi vyprávěl, jak mu na Golgotě říkali: ‚Hele, my máme jenom jeden hřebík, tak dej ty nohy k sobě.‘
Nedělej si legraci…
Fakt. Kamarádíme se. On sice zastupuje křesťany, ale vždycky je dobrý mít někoho nahoře, kdo tě tahá z průšvihů.
Co jsi provedl?
Podepsal jsem se Máří Magdaléně na prsa. A to se tady nesmí. Vždyť mě znáš… Marně jsem namítal, že k obrazu božímu jsme jen od pasu nahoru.
V Divadle na Dobešce po tobě pojmenovali sál. Zdobí ho koláže Davida Vávry.
Tak ho pozdravuj, bejka, že mu moc děkuju. A že se mám dobře.
Opravdu?
Jó, je tu hezky. Ticho. Jen ptáci. Lidé mi sem chodí dávat kamínky. A mám tu dobrou společnost. Franze Kafku, Otu Pavla… S Otou jsme si vždycky říkali, že se necháme pohřbít vedle sebe. Představovali jsme si hrob jako garsoniéru bez oken a dveří, kde si vzájemně budeme vařit kafe…
A vaříte?
Jo, takový éterický…
Hele, už víš, co je za hvězdami?
Černá díra.
A jaká je?
Nekonečná. Prázdné místo, kam může jen láska. Lůno vesmíru.
To zní krásně.
Představ si to jako místo, které mění ženu v matku. Vstupuje tam Hospodin, aby počal lidské duše.
Ale jak ta černá díra vypadá?
Vždyť ti to říkám. Jako obrovská kunda.
Ty jsi pořád stejný.
A jaký bych měl být?
Myslela jsem, že duše jsou víc duchovní.
Já za to nemůžu, že černá díra je černá díra.
A jaký je Hospodin?
Ten si drží odstup. I tady ho vidělo jen pár vyvolených, ale Josue mi možná u něj zařídí audienci. Chci se ho zeptat, proč jsem v lágrech přežil zrovna já, když všichni mí kamarádi vyletěli komínem.
Neodpověděl ti na to Ježíš?
Ale jo. Josue říkal, že cesty páně jsou nevyzpytatelný. Abych si o tom raději popovídal s praotcem Noemem. Ten prý má dodnes podobný trauma. Už několik tisíc let hledá odpověď na otázku, proč Hospodin tenkrát při potopě světa zachránil zrovna jeho.

Žádné komentáře:

Okomentovat