Ježek - napsal Václav Hájek

Byl krásný letní den a toho roku byla příroda štědrá a úroda rybízu byla bohatá. Celý den jsme se
věnovali jeho sběru.
Teprve večer po uložení dětí do postelí jsme se s manželkou pustili do zpracovávání přivezeného ovoce. Práce ubíhala velmi dobře, ale čas letěl ještě rychleji.
Získanou šťávu jsme dali do lednice s tím, že z ní žena další den a uvaří šťávu pro děti a marmeládu na koláče. Úklid kuchyně a použitého nádobí se provedl jen nahrubo, neboť již bylo dost po půlnoci. A hurá na kutě.
Pomalu přichází ten slastný pocit usínání, když najednou manželka se mnou zacloumá a potichu povídá roztřeseným hlasem: "Poslouchej, někdo tu je!"

Najednou je po spaní.
Opravdu někdo nám chodí po bytě. Zřetelné kroky jsou slyšet z kuchyně. Neslyšně vstávám z postele a po tmě pomaloučku potichoučku kráčím ke kuchyňským dveřím, abych nevzbudil děti. Šahám na kliku, pomalu ji mačkám a rychle otevírám dveře, aby byl případný vetřelec překvapen a…..nikdo tam není. Kroky jsou však slyšet dál, ale ze špajzu za kuchyní. Situace se opakuje. Rychle otevírám dveře a žádný člověk tam není. Je tam jen ježek a pochutnává si na vylisovaném odpadu z rybízu.
Jak se tam dostal, nám není dodnes jasné, protože okno bylo v té době ve výši dvou metrů nad zemí.

Žádné komentáře:

Okomentovat