Jak se Stamichman nudil - napsala Věra Staňková

Ilustrace Tomáš Staněk

Jednou odpoledne seděl Stamichman na hoře Srázná a koukal do údolí na skupinky turistů, kteří si to vykračovali klikatou pěšinkou do místní hospody ve Vysoké. Tam si našli volné místo na zahrádce a objednali si pivo. Stamichman se ten den na vrcholu hory nudil, a tak si řekl si, že trochu pozlobí místního hospodského Raichla.

„A trocha pivka taky nemůže být na škodu,“ ušklíbl se Stamichman.

Hospodský ten den stál za pípou, neměl zrovna nejlepší náladu a už vůbec ne tušení, že duch Kralického Sněžníku mu neviditelně dýchá na záda. Když Raichl položil plné půllitry před hosty, Stamichman neváhal a z každého půllitru se pořádně napil.

„No docela to má říz“, pochvaloval si, „ještě si dám loka.“

„Nezdá se vám, že tu nějak šidí?“ otočil se jeden z hostů na druhého.

„Je to hrubě pod míru,“ ukázal na svoji sklenici a nechal si zavolat hostinského.

„To je nehoráznost,“ rozčiloval se. Ale jen co to dořekl, nestačili se oba muži divit. Ze sklenice mizelo pivo přímo před očima, až na dně nezůstala ani kapka.

Raichl se vzpamatoval jako první: „Tak to máme 28 korun za pivo a 15 za představení.“

-------------------------
Stamichman [štamichman] – každé hory mají svého patrona či strážce a na Králickém Sněžníku na Dolní Moravě panuje Stamichman. Je to horský duch, nosí kouzelnou hůl a své lidi v kraji má opravdu rád, jen jim občas provede nějakou tu lumpárnu. Jen tak, aby byla legrace. Samotné jméno Stamichman pochází z německého slova Stamm Gast [štamgast], tedy ten, kdo je někde jako doma a všichni místní ho tam znají. A Stamichman je doma na Králickém Sněžníku. Patří k němu odnepaměti.
Vybrané příběhy nalaznete na Dolní Moravě na Stamichmanově naučné stezce, která by měla spatřit světlo světa již na podzim. Příběhy budou doprovázet dřevěné sochy.