4. listopadu 2014

Bajka o Remingtonce, počítači, tabletu a telefonu - napsal Petr Beneš


Ve skladu na polici se vedle sebe mačkaly tablet, počítač a chytrý telefon. Všechny tři se těšily, že už brzo najdou svého nového majitele a rozutečou se s ním do světa. Poslední chvíle čekání si tak krátily utahováním ze staré Remingtonky. Ta, i podle vrstvy prachu na jejích černých osahaných klapkách, stála už pár let bez protočení válce zastrčená v rohu nejspodnějšího regálu. „Podívejte na ni, šeredu jednu starou, jen tu zabírá místo pro kamarády. A co umí? Prý jen s rámusem vyrážet písmenka do papíru“ poškleboval se počítač. „Špindíra je to! Tomu černému papíru, co jí vyčuhuje tam nahoře, se prý říkalo kopírák. Prý něco jako CTRL+C ze středověku“ vysmíval se tablet.
Jen telefon se držel zpátky. Byl z nich nejmenší. A také vzpomínal na doby nedávné, kdy jeho děd míval velké sluchátko a od něj půlmetr krouceného drátu vedoucí k plastové krabici s kulatým číselníkem. „Nechte ji vy nezdvořáci!“ okřikl své větší přátele. „Jen aby vás to jednou nemrzelo!“ projevil se telefon prorocky. Pro jednou opravdu jako chytrý.
V tom zhasla světla. V celé budově se rozhostilo ticho a tma. Čas jako by se zastavil. Hodiny a hodiny se neděje vůbec nic. Uplynuly už celý den a noc. „Vyhořela rozvodna a prý to vypadá fakt na dlouho“ ozval se konečně mužský hlas na chodbě a podle kroků bylo zřejmé, že se osoba přibližuje ke skladu. „Konečně si pro nás jdou! Hurááá“ notovaly si společně tablet a počítač s očima přilepenýma na klice. V očekávání až se zmáčkne a vysvobodí je z té protivné tmy.
Objevil se muž s baterkou v ruce. „Tak kdepak je ten můj starý dobrý psací stroj? Tady se schovává…“ zahlaholil a Remingtonka se samým překvapením okamžitě probrala z letargie. „Cože já? Opravdu? Tak ještě na mě úplně nezapomněli.“ Otřepala se a otřela letitou vrstvu prachu do rukávů košile toho muže. Najednou tu zazářila v celé své kráse dávno zapomenutých časů. Jak se nesla ze skladu ven, stačila si ještě všimnout protáhlých displejů počítače i tabletu. Oba ve vteřině narostly aspoň o dva palce. Jen telefon pokračoval v tělocviku. Rozuměl, že jeho doba stejně brzy přijde a dál prohýbal své zesláblé tělo. Šlo mu to dobře, byl to nový iPhone 6.
Budiž poučení i všem modernostem, že pýcha stále předchází pád, a že pokrok s větší rozkoší přináší i větší zranitelnost.


Žádné komentáře:

Okomentovat