30. dubna 2014

Časy se mění - napsala Věra Staňková

Sultán a Earl, půlroční štěňata yorkšírských teriérů, se poprali o poslední granuli v misce a svorně se uvelebili na klíně svých pánů. Správně vytušili, že Bára a Honzík zvládnou sledovat kreslené seriály a přitom je drbat na břichu i za ušima.
„Ukliďte ty misky! Víte, že přijede babička!“, vykoukla máma z kuchyně.

Příjezd babičky byl vždycky spojen se vzrušením. Babička byla na svůj věk velmi energická žena. A také moderní. Dobře věděla, že tablety nemají nic společného s cestou do lékárny a její Blackberry zvonilo několikrát do hodiny. Ne, že by vnoučata neměla ráda, jen na ně neměla tolik času. Dvakrát týdně vypomáhala s prodejem luxusních kabelek, ve středu chodila na hodiny jógy a v pátek dopoledne na francouzštinu.


Hned u dveří políbila obě děti a objala svou dceru. Po chvíli se uvelebila v kuchyni. „Koupila jsem po cestě něco na zub, už jsem včera nestihla upéct,“ řekla a z papírové krabice vyskládala na talíř několik zákusků, vědoma si toho, že správná hospodyňka je manažerkou svého času.

„Tak jak se tu všichni máte?“, zeptala se a udělala dramatickou pauzu, při které si stihla zamíchat
kávu a letmo přejet zrakem po kuchyni. Pak se zadívala na Janu. „Vypadáš hrozně.“

„Dobrý postřeh, mami,“ řekla klidně Jana a odvrátila první psí útok na čerstvé věnečky. „Máme tu
pořád živo.“

„Kam dnes odpoledne půjdeme?“ změnila babička téma a otočila se na Báru. „Co tak na výlet
na zámek do Tróje? A sundej si ty sluchátka, když s Tebou mluvím,“ trvala na rozhovoru se svou
pubertální vnučkou.

„Raději pojedem na Zličín, babi“, navrhla Bára s vidinou nového trička a babiččiny otevřené
peněženky, zatímco Honzík pod stolem testoval, jak Earlovi chutná špička s vaječným koňakem.

„Po kom ty děti proboha jsou,“ pronesla babička polohlasně a otočila se na dceru. „Půjdeš s námi? Mohla by sis koupit něco na sebe. Obměnit po roce šatník by neškodilo,“ řekla a v zrcátku

zkontrolovala svůj dopolední make-up. Z Blackberry se ozvalo zapípání smsky. „Mám tu domluvenou schůzku, vrátím se tak za hodinu, tak si to mezitím rozmyslete.“ Vstala od stolu, upravila si šátek a na rozloučenou všem věnovala zářivý úsměv.

Jana ještě chvíli zírala na zaklapnuté dveře s nevyslovenou myšlenkou na další klidnou hodinu. Pak
pohlédla na děti a pronesla nahlas: „Tak to je naše babička. Šťastná to žena!“

Zadání: Přeneste notoricky známý příběh do dnešní doby.

Na kurzu Tvůrčího psaní podle Lustiga napsala Věra Staňková.

Líbil se vám příspěvek? Řekněte o něm přátelům a sdílejte jej! Stačí kliknout na ikonku.

1 komentář:

  1. Těžký úkol - zasadit klasický příběh do nové doby - je zvládnutý brilantně, nápaditě a originálně. Gratuluju. Líbí se mi moc. D

    OdpovědětVymazat