20. dubna 2018

Bankovní pobočka

PONDĚLNÍ RÁNO
(očima manažera)
Je půl deváté a vstupuji do své krásné pobočky. Na obrazovkách bankomatů a vkladomatů svítí promo akce na Friends 24. Koukám, že uklízečka opět zapomněla vymést rohy. Kolegové za přepážkami dojídají snídaně a vášnivě diskutují, jak nejlépe vysvětlovat klientům, že budou platit poplatky za hazard a porno. Všechno již běží, jak má – lístkomat se těší na své první návštěvníky, tiskárny nažhavují lasery, dětský koutek je na posledních pár vteřin uklizený.
Atmosféra odpovídá pondělnímu ránu.

19. dubna 2018

Vražedné manýry - napsala Klára Dvořáková


„Utekli, určitě utekli…“ portýr celý udýchaný doběhne k recepci a položí ruce na pult, „Lenko, volejte policajty. Na 305 se stal mord!“

„Dejte ty ruce dolů, pane Macháně, teď jsem to utřela,“ zlobí se noční recepční, jakoby neslyšela, co právě řekl.

„Lenko, nic neutírejte, jsou to důkazy. Všechno kolem jsou teď důkazy!“ Macháně ukazuje rozpraženýma rukama na celou halu pětihvězdičkového hotelu.

18. dubna 2018

C‘est la vie, c‘est la mort
Tomáš Nováček, l.E

Hanba, sebelítost, strach... Najednou jsem naprosto zmatený ve svých pocitech. Posledních pár hodin se moje klidná duše propadá do děsivých temnot zapomnění a nahrazuje ji ohavný červ, který mě sžírá zevnitř. Pohledem pomalu přejedu od telefonu, kde poblikává kontrolka vybité baterie, až k tomu nádhernému kusu z otcovy sbírky. Vždy jsem obdivoval její lesk. Pomalu jsem pro ni natáhl ruku, když telefon zazvonil. Rychle jsem ho popadl a přiložil k uchu.
„Haló? Petro?“ vyhrkl jsem. Na chvíli nastalo ticho.
„Dobrý den, jmenuji se Dana Svobodová a zastupuji telefonní společnost 02. Jste spokojen se službami, které Vám poskytujeme?“

Vládce hor a jeho dcera Marahwa - napsala Katka Buriánková

Oldřich Holinka, Fakulta designu a umění  Plzni
„Moc dobře věděla, co se stane, jestli se za tím náčelníkem znova vydá,” pobrukoval si vládce hor a v přestrojení za medvěda pozoroval, jak se jeho dcera koupe se smrtelníkem.
No tak to ne, přece svou jedinou dceru nedá takovému holomkovi. Vydal medvědí řev a prudce se vyřítil ze svého úkrytu.
„Já tě rozsápu, ty kluku,” řval, ale z tlamy mu vycházely jen zvířecí skřeky. Náčelník Man vyrazil proti medvědovi, aby ochránil sebe i svou krásnou vílu. A v tom víla Marahwa postřehla, že medvědovy oči jsou jí povědomé.
To je přece tatínek.

Vzácný pták - napsala Anežka Velinská

Na jednom ostrově jménem Aotearoa* nastala no
c, všude se rozhostilo ticho a jen vítr si hrál s travinami a listy stromů.
Mezi travinami, kde se proháněl vítr, bylo cosi malého, bílého a kulatého. Z nenadání se to začalo pohybovat a bílá krusta začala praskat. Objevil se dlouhý zobák, pak noha, další noha a taková hnědá chlupatá koule. Začalo svítat a světlo pomalu prostupovalo traviny a lesy ostrova a ukázalo se, co se v noci vylíhlo, bylo takové zvláštní zvíře. Nemělo ocas, křídla, ale za to mělo dlouhý zobák a dvě tlusté silné nohy.

Bažant horolezcem - napsal Ondřej Malina

Kéž bych uměl létat jako káně. Viděl bych kus světa. Bažant Bruno kráčí pšenicí. Široko daleko šustí klasy. Za chvíli pod pařátky voní měkký mech. Sem tam křupne jehličí. Když najednou, celý zamyšlený vrazí hlavičkou do vysokánské skály. Na skále visí lano. Na laně visí lidé. Když vyšplhají nahoru, majestátně se rozhlíží po kraji.
„Ano, stanu se horolezcem,“ zatančí Bruno vesele. Chvíli pozoruje, jak se to dělá. Zkouší to znovu a znovu, ale pískovec klouže.
„Nikdy šplhat nebudu,“ vzdává se ptačí hromádka neštěstí. Když tu mu svitne naděje!

16. dubna 2018

3. kurz psaní pod Králickým Sněžníkem 20.-22 dubna 2018

Všichni příznivci „Psaní podle Lustiga“ jsou srdečně zváni na již třetí kurz tvůrčího psaní v panenské přírodě pod Králickým Sněžníkem, který se bude konat 20.-22 dubna 2018.
Opět budeme pilně psát i chodit na výlety, abychom se nechali inspirovat místními horami pro psaní legend o strážcích lesa, vílách, ale nejen to... Budeme se věnovat i dávným lovcům mamutů, kteří zde žili, a také příběhům o mamutíkovi, který se stal symbolem Dolní Moravy.
Víte, že tu od letoška budou mít třináctimetrového mamuta, v jehož útrobách bude výstava o pravěkých lidech? A na tom všem máme šanci se podílet i my svými příběhy.

Legenda o Marahwě - napsala Dana Emingerová

Marahwa u Mléčného pramene
Vodní víla Marahwa se zamiluje do lovce mamutů Mana. Rozzlobený vládce hor nakonec dovolí své dceři se smrtelníky žít, ale výměnou za krutou podmínku. Až náčelník Man zemře, víla se promění v řeku Moravu a pak si vládce hor vezme to, o čem milenci ještě nevědí. Marahwa na otcův návrh přistoupí. Teprve pak zjistí, že čeká miminko, a pochopí, co si její otec nárokoval.
Marahwě, která začne žít s jeskynními lidmi pod Králickým Sněžníkem, se narodí syn Stamich. Odmalička je jiný než děti lovců mamutů. Rozumí řeči zvířat i rostlin a všechny lesní bytosti nad ním drží ochrannou ruku. Stamich nejraději poslouchá pohádky své maminky, ale také příběhy jejích vílích sester, které k chlapci promlouvají proměněné v kvítky mateřídoušky.

Stamichman pod Králickým Sněžníkem


Deset zastavení s deseti příběhy o horském duchovi Stamichmanovi na naučné stezce pod Králickým Sněžníkem...
V turistických centrech se prodává naše kniha o tomto horském duchovi. Po více než 70 letech zase ožil díky novodobým pověstem, které jsme napsali na kurzech tvůrčího psaní. Je prima vidět výsledek své práce a všem účastníkům děkuji.
Dana Emingerová
"To je tedy hrůza!” zlobil se Stamichman, když si ve své nové sluji pod horou Srázná svlékal cestovní plášť.
Asi proto, že je ze všech ochránců hor nejmladší, svěřili mu pouze takové mrňavé pohoří. Králický Sněžník je vlastně jen jeden hřeben, který nikdo skoro vůbec nezná…

Tři tečky - napsala Monika Obojková

„Zkouříme se spolu někdy?“ ptal se a jedl banán. Seděla jsem na stromě. Chtěla jsem ten banán. Jako opice. Prý mi dá kousnout, když slezu. Nechtělo se mi dolů.
„Jo, když budeme mít chuť.“
Má odpověď mu připadala příliš obyčejná. Přál si metaforu.
Chtěla jsem pusu.
Ještě chvíli jsem seděla na stromě. Bylo ticho, přemýšleli jsme. Když dojídal poslední kus banánu, bylo nám jasné, že tahle hra už nestojí za nic.
Po cestě na tramvaj jsme mlčeli, vesměs. Přišlo nám to lepší, než všechny povrchy: Takové ty kecy brr bzz počasí crr škola práce drrn.

Kubánské pomeranče našeho dětství - napsala Irena Petržílková

Když jsem byla malá, na leccos se v zelenině stály fronty. Na pomeranče, na banány, na burské oříšky. Bez fronty se daly z exotického ovoce běžně koupit jen kubánské pomeranče.
V porovnání s vzácnými klasickými oranžovými pomeranči, voňavými a šťavnatými, lehce loupatelnými a poté se rozpadajícími na jednotlivé plodové dílky plné dužniny exotické chuti, byly kubánské pomeranče tmavožluté koule s tvrdou strupatou a nevoňavou tenkou kůrou.

14. dubna 2018

Čeští egyptologové luští příběhy z egyptských hrobek - napsala Renata Landgráfová

Jsme více než dvacet metrů po zemí. Všude kolem je tma. Nahoře právě zuří chamsín – písečná bouře. To kvůli ní vypadl generátor, to kvůli ní místo dokumentace hieroglyfických nápisů jen sedíme a čekáme, až světlo zase naskočí.

Jsme v egyptském Abúsíru na šachtovém pohřebišti Sajsko-perské doby pocházejícím ze 6. stol. př. n. l. Jsme v pohřební komoře generála Menechibnekona. Právě probíhá jedna z posledních sezón dokumentačních prací. Archeologové hrobku před několika lety objevili a zdokumentovali její architekturu. Pak jsme přišli s fotografem my, filologové, a začala práce s texty. Ty se musí pečlivě vyfotit, překreslit i opsat, protože nikdy nevíte, zda budete mít ještě možnost se sem vrátit, případně kdy nápisy zničí voda nebo vykvétající soli.